Sara acaba de cumplir diecinueve años y, debido a un trauma de su pasado, siente un creciente miedo a morir ese año. Por eso, lo que debería ser el verano más despreocupado de su vida, entre el instituto y la universidad, lo pasa bajo la sombra de la ansiedad. Sale con sus amigos por pubs alternativos, intenta reconciliarse con su exnovio Viktor, bebe en exceso y quiere llamar la atención de todo el mundo aunque, en el fondo, es una persona introvertida. Todo cambia después de que Sara tenga su primera visión en una sala oscura de una discoteca, en el que se despierta un trauma del pasado: vuelve a encontrarse con su prima de diecinueve años, Lara. Sara se despierta a la mañana siguiente con un hormigueo en la mano; este se extiende y Sara descubre que padece una enfermedad sin nombre, con la que vivirá con normalidad, pero que la acompañará para siempre. Sara, al recibir la primera señal de que su miedo a la muerte está justificado, empieza a entrar en pánico, analizando el concepto y su propio cuerpo como algo frágil y efímero y, por medio de estos pensamientos, madura rápidamente. Empieza a prepararse para la pintura cuando conoce a Tisa y Balša, ambos son excéntricos y han hecho frente a la muerte en el pasado, y tanto una como otro tienen traumas enterrados. A través de su relación con ellos, Sara se enfrenta con su presente, futuro y pasado: la tragedia familiar, que marcó todo el período de su paso a la madurez, la muerte de su prima Lara.

Neviditelní je román o nepřijetí odlišných lidí, ve kterém děti o rodičích pouze sní. Mladá žena, která vyrostla v dětském domově, se pokouší překonat traumata z dětství. Po tom, co ztratí blízké lidi, potká Daru, opuštěnou dívku, ve které vidí samu sebe. Když se rozhodne darovat dívce život, který ona sama nikdy neměla, setkává se s dalším rozměrem své neviditelnosti. Příběhové linky románu o lidech na periferii společnosti se proplétají, aby odvyprávěly jeden společný příběh o neviditelnosti.

Mia je stara 27 let in vsak dan gleda najslabše na svetu: dela kot moderatorka vsebin in mora cenzurirati najnasilnejše posnetke, ki krožijo po spletu. Odkar je njen bivši fant Ruben umrl, ko ga je v banji stresla elektrika, živi v začaranem krogu nihilizma in očitkov, otopela zaradi službe in zdravil, samo občasno pa jo poživi prijateljstvo z Dennisom in Miriam. Preteklost z Rubenom je arhiv krutih spominov, kakršne so tudi podobe, ki jih mora odstraniti s spleta, a jih ne more izbrisati iz spomina: čustveno izsiljevanje, ko jo obtožuje, da ga požira kot bogomolka, in strah pred tem, da bi ga zapustila. Ko pa naleti na posnetek Sofie, dekleta, ki ji je podobno in ki se vrže z mosta, se Mia zdrzne in poda po njenih stopinjah: sreča njenega fanta Lapa, obetavnega glasbenika, in prijateljico Margot, spremljevalko in plesalko v nočnem klubu, in obema se pusti zapeljati v vrtincu ogledal. Vse dokler se Mia, z Miriam in Margot, ne odloči za alternativo, za sestrski pakt izven okvirjev, ki bo uspel zlomiti lupino njene bolečine. Bogomolka opisuje pot mlade ženske, ki se zoperstavlja izgubi in samoti ter se upira podedovanemu občutku ženske krivde, da bi se pognala naprej, proti svetlobi prihodnje različice sebe.

V eni roki piksna piva, v drugi rožni venec, cigareta v ustih, na radiu Aerosmith. Tri punce, ki druga do druge nekaj čutijo, se v razpadajočem oplu vozijo čez provincialno Poljsko. Ena pripoveduje o svojem življenju: o prvi šoli, prvem prijateljstvu in prvi ljubezni. Duhološka odprava v devetdeseta in dvatisoča leta, na katero se poda pripovedovalka tega romana ceste, se izkaže za prodorno analizo razredno-spolne identitete ter poskus opisa homoerotičnega hrepenenja: spočetka povsem zatrtega s strani heternonormativne družbe, potlej izraženega skozi drobne geste in poljube, končno – javno izpovedanega med popotovanjem. Njen geografski cilj je Radom, eksistencialni pa – transgresija, afirmacija in ekstatično doživetje svobode. V sodobni poljski literaturi je malo takih knjig kot Vsi ne bomo šli v nebesa Olge Górske. Avtorica je dosegla to, kar se je dolgo zdelo nemogoče: brezkompromisno je opisala izkušnjo odraščanja kot lezbijka na Poljskem v 90. letih prejšnjega stoletja, in to tako, da je uspela s knjigo doseči širok krog bralcev. Tri leta po zidu – kar je v današnji tržni resničnosti dolgo – je knjiga še vedno prebirana in diskutirana; in čeprav na Poljskem vsake toliko izide kakšna lezbična knjiga, ta ostaja edina, ki je lezbično izkušnjo spretno prelila v romaneskno formo. Kako ji je to uspelo? Vsi ne bomo šli v nebesa se nas dotakne s pristnimi, univerzalnimi opisi romantičnih zagat v nestanovitnih časih zgodnjega kapitalizma, ki je v 90. letih z Zahoda prihrumel na Poljsko. Pred nami razgrinja prelom 20. in 21. stoletja, a ne skozi prizmo političnih dogodkov in velikomeščanske emancipacije, temveč skozi opise vsakdana v majhnem mestu, ljudske religioznosti, pomešane s prebujajočo se seksualnostjo, in najstniške glasbene fascinacije današnjih milenijcev. Kot to zmore le najboljša književnost, pripoveduje o identiteti, brez da bi se posluževala te besede. Górska piše z izrazitim in ekspresivnim jezikom, iz srca, a hkrati s filozofsko prodornostjo. Knjiga je brez dvoma lezbična klasika. – dr. Małgorzata Tarnowska-Sikora, urednica in literarna kritičark

Cât de departe suntem capabili să mergem unul pentru celălalt? Daniela crește într-o familie în care, în loc de oameni, o îmbrățișează anxietățile. Acestea vin cu o regularitate ciudată – în fiecare august. Zilele însorite nu sunt plăcute pentru ea, ci dureroase. Apoi, când îl întâlnește la facultate pe Ștefan, crede că poate scăpa în sfârșit de verile neplăcute. Nu știe însă că nu poate fugi de trecut. În romanul său, Jakub Stanura abordează într-o manieră originală tema serioasă a gaslighting-ului – o formă specială de manipulare care provoacă victimei îndoieli cu privire la propria raționalitate, memorie și percepție generală a realității. „În cartea sa, Jakub Stanjura dezvăluie într-un mod cu totul excepțional funcționarea relației dintre manipulator și victima sa și expune mecanismele care au condus victima către o relație patologică și o mențin acolo, în ciuda oricărei raționalități.” – Petra Dvořáková, scriitoare „Pentru mine, gaslighting-ul este un coșmar. Ideea că trăiesc ceva și că altcineva mă convinge de contrariu, că inventez sau că delirez, mi se pare îngrozitoare. Prin romanul meu am vrut să atrag atenție asupra acestor tehnici manipulative.” – Jakub Stanjura, autorul romanului