Experimentální román Tři! rozvíjí zkušenost terapeutického sezení, ve kterém se autobiografické motivy prolínají s jazykovou hrou, a do kterého úmyslně vstupuje ta, která se vyprávěním snaží znovu vynalézt sebe sama. Komentáře terapeuta motivují cestu tohoto pátrání po identitě, vedoucího stále hlouběji, až na hranici disociace. Muž a žena v jedné osobě, ale i muž a žena vedle sebe, usilují o splynutí, a vedou tak otevřenou polemiku s autenticitou, rodem i narací.

„Možná to bylo v babiččině spíži, když jsem si prohlížela sklenici s kečupem, na kterém bylo na bílém podkladě napsáno modře: jemný. Možná to byla jen ta schopnost všímat si detailů.“
Vzpomínky odhalované ve snaze pojmenovat jedno dospívání odráží i prostou zkušenost sídliště, chudoby, ale i dětství v druhé polovině devadesátých let na malém městě, či následný přechod do Prahy na studium filosofie, která je vším jiným než konejšivou utěšitelkou.

„Kdo ztrácí kontakt s hmotou, přijde nakonec o všechno.“

Nadine en haar tweelingbroer Isaac zijn op hun veertiende door het stukgelopen huwelijk van hun ouders ook van elkaar gescheiden. Isaac vertrekt met hun Libanese vader naar diens geboorteland, terwijl Nadine met hun Nederlandse moeder achterblijft in Noord-Limburg. Als de wereld jaren later wordt opgeschrikt door een explosie in de haven van Beiroet, weet Nadine één ding zeker: ze moet erheen.