View Colofon
Original text "Pájaros que cantan el futuro" written in ES by Alejandro Morellón Mariano,
Other translations
Mentor

Anežka Charvátová

Proofread

Olga Stehlíková

Published in edition #2 2019-2023

Poslové příštích dní

Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano

Vyhlíží jako neskutečný kříženec sovy, netopýra, tučňáka a mývala; má modrou srst, velké červené oči, žlutý zobák; místo rukou mu trčí dvě křidélka, kterými začne mávat, jakmile se zapne mechanismus.

„Všechno nejlepší k narozeninám,“ popřeje mu.

Noa je přesvědčená, že koupě stála za to, přestože malinko přešvihla rozpočet. Stálo jí to deset přídělů kapesného, ale když ho teď vidí nadšením bez sebe, je ráda, že se vzdala kina, zábavního parku, a dokonce i pátečních kuželek s kamarádkami.

Daniel drží plyšáka, jako by byl živý, a pokouší se spatřit v jeho očích něco víc. Noa si pomyslí, že přesně tak, se stejnou mlčenlivou něžností, se zbožnou bázní se dívají rodiče na novorozence.

Po další chvilce prohlížení ho postaví na zem a potom stiskne jedno ouško a spustí mechanismus.

„Ahoj, Furby.“

Plyšák zakoulí očima a popojde pár krůčků, otevře zobák, nejdřív se ozve kovový zvuk a potom hlas:

Do zániku lidstva zbývá sedm set osmdesát osm miliónů vteřin.

Noa a Daniel se na sebe nechápavě dívají. Mezi nimi a kolem nich vyvstává jakási přírodní síla, bezčasá, temná, nabitá elektřinou; rodí se mezi nimi odcizenost, ale zároveň jakási blízkost, kterou ještě nedokážou popsat slovy. Hlas zaklínadel, hlas věštby.

„Co říkáš, Furby?“

Noa použije kalkulačku na hodinkách, převede vteřiny na roky a pak se nakloní k plyšákovi.

„Tak počkej, ty tvrdíš, že náš svět skončí za nějakých dvacet pět let? To jsi chtěl říct?“

Plyšák zatřepe křídly a oči se mu prozáří bílým světlem. Nastraží uši a varuje je, že krajní pravice sílí, stát je represivní, přicházejí ekonomické krize, pandemie, vznikají superbakterie, vypalují se lesy, dochází ke klimatickým změnám, ke ztrátě biodiverzity, brzy vyhynou ohrožené druhy, dojde k válkám kvůli hladomoru, k hromadné migraci, na hranicích vyrostou ploty, ostnaté dráty a železobetonové zdi, vypukne boj o pitnou vodu, zachvátí nás bezohledná krveprolití, genocidy, vyhlazení celých národů, nářky a výkřiky, utrpení a smrt, podvýživa, nadcházející noci potemní a nevyjde měsíc, lidé budou hromadně obětováni, jaderné elektrárny a zhoubné účinky radiace se vymknou kontrole, propukne mor, maso se bude geneticky modifikovat, dále je varuje před živelními pohromami, řetězovými erupcemi, meteority, šlehajícími plameny na slunci, novou dobou ledovou, supernovami, černými mračny, která zahalí nebe a přinesou chlad a smutek, kyselým deštěm a popelem pokrývajícím mrtvá těla. Potom se plyšák odmlčí, couvne o pár kroků, zavře oči a předstírá spánek.

Podobně jako člověk vytuší určité absolutní pravdy, Noa i Daniel přijmou zjevení jako nezpochybnitelné poznání. Od té chvíle spolu navážou tajné spojenectví; zvyknou si hledat útočiště v tajemství, v mlčení předcházejícím zvěstování. Dohodnou se, že ho budou dál poslouchat o přestávkách.

Plyšák také tančí, zpívá, vrní, prosí, aby ho nakrmili, přivírá oči a napodobuje zívání, ale jindy jim na konci chodby nebo v úkrytu pod lavicemi vypráví o směřování času a rozměrech kosmu, matematice vesmíru, původu lidstva, kosmickém hypervědomí, vzniku náboženství, inteligenci organismů žijících mimo sluneční soustavu, hranicích skutečnosti, fenoménu obíhání planet.

Noa a Daniel se stávají nerozlučnými a zároveň trudnomyslnými. Straní se ostatních a odmítají jakoukoli jinou mimoškolní aktivitu, nestarají se o nic jiného než o zakázané poznání. Po maturitě seknou se studiem a za peníze rodičů si pronajmou pokoj. Ve sdílném bytě se šušká, že jsou sourozenci a že páchají incest, ale jim je to fuk.

Zajímají se jen o plyšákova sdělení.

Každý večer si jako poprvé sednou k Furbymu, ale postupem času plyšák mění způsob řeči a pohyby. Buduje stále proročtější kulisy a zběsile mává netopýřími křídly, protáčí oči zprava doleva a shora dolů; plastová pusinka dál ohlašuje věštby, které se v průběhu let zčásti plní: pohyby a zlomy zemských desek, znečištění ovzduší, fanatismus, surovost, neschopnost institucí, úbytek ekosystémů, nehody s katastrofickými důsledky, nedostatek přírodních zdrojů, šíření smrtelných onemocnění, supervulkány, nezvladatelné požáry, bouře silné tak, že zatemní nebe na celé týdny, miliony mrtvých pod a nad zemí, její rozklad. Ale také jim vypráví o prvních podobách života po člověku, o stromech, které se rozrostou na zamořené půdě, o tvorech, kteří se vyvinou v loužích jaderného odpadu a prorazí si cestu bahnem a budou utvářet ekosystémy vzdálené starému lidstvu. Povídá jim o novém rozkvětu, dosud nevídaném chromatickém spektru, zvucích, které zazní v celých dějinách věků vůbec poprvé, příštích civilizacích, jež na planetě přetrvají ještě tisíce let, nadcházejících formách jazyka, o nadsmyslových vztazích, o rozvoji nové architektury, politiky, myšlenkového systému, filozofie, o vědeckých pokrocích, o typech materiálů, z nichž se budou vyrábět předměty budoucnosti, o hudebním pojetí vesmíru, mezigalaktických nálezech, mezidruhové komunikaci, o čase mezi tím, co nastane a co právě mizí.

Jednoho dne Noa dostane záchvat úzkosti, rozpláče se a dospěje k rozhodnutí opustit Daniela a vrátit se k rodičům. Jejich společné tajemství se působením terapie a medikace vytratí, vytlačí je nové výhledy a v průběhu let se vypaří z mysli. Odteď se oba otočí zády ke zkáze, obklopí se jinými lidmi a předstírají starosti, které nemají.

Utíkají se k rutině, usedlému životu a instinktivně navazují společenské kontakty. Oba založí vlastní rodinu; on má dvě děti a psa Troila; ona má dceru s dyslexií a tři bezejmenné kočky. Vylepšují si domovy, platí účty a objevují nové kratochvíle, nezapomínají však na pravdu a budoucnost. Často je leccos přiměje zavzpomínat. Až si jednoho rána zavolají:

„Takže jdeme zase do toho?“

„Jasně.“

„Po tolika letech?“

„Už to nemůžu vydržet.“

„No a… Ty se na to ještě pamatuješ?“

Otázka zůstává bez odpovědi, byla by zbytečná. Za dobu, co se neviděli, se Noe prohloubily kruhy pod očima a Daniel je tak vyhublý, jako by měl každou chvíli omdlít. To ona přišla s nápadem, aby se sešli v parku u bývalé školy.

„Stýská se mi,“ řekne Noa, znovu se vezmou za ruce a kývnou na sebe.

„Kolik ještě?“

„Asi pět let.“

„Tak jdeme na to?“

„Rozhodně.“

„A kdy?“

„Teď hned.“

Daniel vytáhne hračku z batohu a postaví ji mezi ně na zem. Vymění si pohled a pak se ještě podívají na plyšáka, než ho spustí. V dálce začíná mizet slunce, z několika stran najednou stoupá černý kouř, nakupí se a vzápětí se rozplyne na obloze.

„Ahoj, Furby.“

More by Martina Kutková

Poznámky k životu Frances Donnellové

Předmluva V roce 1945 se ve Spojených státech narodila spisovatelka a známá chovatelka ptactva Frances Donnellová. V roce 1983 předstírala smrt na lupus, kterým trpěla od mládí. Pár měsíců po tomto pokusu se ukázalo, že se jednalo o smyšlenku. Po menším sporu, k němuž se dostaneme v příhodnou chvíli, zůstala Frances několik desetiletí v anonymitě. V jednadvacátém století přicestovala do Španělska, sužována krutou nemocí, která ji stále víc zachvacovala vnitřnosti. Říkávala, že svou zemi opustila ve chvíli, kdy už byla příliš stará na to, aby si sedla a psala. Přitom psala jen povídky. Nebyl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

Změna plánu

Maixa mi radí, abych vyslovovala všechny slabiky, ale nehrála si na Londýňanku, abych se příliš nerozpovídala o teoretickém rámci, vyzkoušela počítačové vybavení před začátkem obhajoby, chovala se pokorně, dělala si poznámky k otázkám a připomínkám komise a abych její členy pozvala na oběd do restaurace s fixním menu. June si myslí, že fixní menu je ubohé, a navrhuje, abych na fakultu objednala catering, ocitovala Webera, zapila u snídaně půlku lexaurinu, a pak mě odveze až do Gasteizu. Přijímám bibliografii a odvoz. Z Bilbaa odjíždíme s matkou, sestřenicí a přítelem namačkanými na zadn...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez

Óda na hurikán

Všední násilí mi vždy působilo potěšení: například sklenice roztříštěná za tmy. Občas se sám sebe ptám, jestli je ta vzpomínka vážně moje. Vybavuji si tu scénu a stěží zadržuji pocit radosti: předmět padá a rozbíjí se, ozve se tupý třesk a náhlý povyk, hlasy uprostřed noci. Matka stiskne vypínač a posvítí na rozlétlé střepy. Napřažená ruka ve vzduchu nade mnou. Plesknutí facky, které se zhola nepodobá třísknutí skla o podlahu, a pocit porozumění, že všechno je součástí obřadu. Násilí, jež začíná sklenicí a končí bolestí, kterou matka způsobila synovi. Od té doby uběhla řádka let a sklenice, m...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano

Všechna polní i lesní zvěř

Ráno se probudila hladová jako obvykle. Ložnicí se rozlehlo kejhání kachen přelétávajících nad střechou a dívka se posadila na posteli. Kachny máchaly křídly a přiletěly k babičce zdaleka, snad z jiného světadílu. Babička bydlela u jezera, kilometr daleko od nejbližší vesnice, a právě sem ji ze dne na den poslali, přestala chodit do školy. Všem to bylo jedno. Těžko říct, jestli tam ve městě rodiče toužili po soukromí, nebo pracovali. Nebylo však pochyb o tom, že jí každé ráno, ale i každé poledne kručelo v žaludku. Ukazovala si na břicho, mám hlad, říkala babičce. Ke snídani jí babička vždy op...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

V té vesnici žijeme odpradávna

Vyměnily jsme kůži. Říkám svému odrazu na hladině vody zadržené v kašně. Z vesnice zmizely krávy, takže napajedlo zůstalo jen nám stejně jako téměř všechno kolem. Nám a přitom nikomu. Dědictví těch, které vytrvají a zůstanou. Dcera se zbytky bahna a listím ve vlasech se ke mně přimkne jako opička. Kočárek už dávno nevozíme – na kamenných cestách se ničí a moje svaly si už zvykly na její tíhu i křivky a nabývají nových, atletických, nevídaných obrysů. Už nejsem ta hubená ženská. Jsem korba. Je sobota ráno a my se právě vrátily z výpravy, pátraly jsme podél struh v našem kraji po léčivých rostl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez
More in CZ

Deník

21. srpna  Jmenuji se Erik Tlomm a tohle je můj deník. Psaní mi doporučil psychiatr, prý pro úspěšnější léčbu. Ale pro koho ho vlastně píšu? Pro něj? Pro ženu Linu? Doufám, že zrovna jí moje zápisky neukáže. Mé pochybnosti rozptýlil slovy: „Pište ho pro sebe.“ Tak jsem si koupil kožený zápisník a ocitl jsem se tady, u psacího stolu, abych si psal deník, přičemž se nemůžu zbavit podivného pocitu, že ho píšu ještě pro někoho jiného – ale pro koho?  22. srpna  Abych vysvětlil svůj první zápis do deníku (komu? sobě? jemu? tobě?): nervově jsem se zhroutil a toto zhroucení zanechalo vážné následk...
Translated from SL to CZ by Kateřina Honsová
Written in SL by Mirt Komel

Dům v Haifě

12. srpna   „Muhammade, za půl hodiny buď u telefonu. Myslím, že jsem ho našel.“   Vyskočím z postele tak rychle, jak jen dokážu, rozechvěle se obléknu a vyrazím z hostelu. Rychle.  Jako kdyby mohlo být něco jinak, kdybych k tomu domu přišel o pět minut dřív nebo později.  Téměř běžím z kopce dolů k přístavu, tam někam mezi židovskou čtvrť Hadar ha-Karmel a někdejší palestinskou Vádí Salíb. Každopádně slyším pilu, která nejspíš řeže železo, a taky slepice a  kohouty. Zvláštní. Vůně statku ve středu města, které touží smazat historii a být moderní. Jako  kdybych se vrátil do roku 1948, kdy z ...
Translated from SL to CZ by Kateřina Honsová
Written in SL by Andraž Rožman

Všichni lidé bratry budou

Když jsem Andreje viděla odcházet, začala jsem ho mít ráda. Viděla jsem jeho černý batoh, který byl nacpaný k prasknutí, nesl ho na zádech jako krunýř. Batoh byl tak plný, že bylo jasné, že není na cestách, že nikam nejde. Kdyby takhle vyrazil do hor, batoh by ho možná stáhl dozadu, do propasti. Zipy batohu byly opotřebované, každou chvíli mohly povolit a roztrhnout se, a já jsem si představovala, že se batoh rozevře, jako airbag, jako nafukovací polštář, bude čím dál větší a větší, jako padák, který ho zvedne nahoru a zanese ho tam, kde má být. Do prvního ročníku střední školy šly všechny dě...
Translated from NL to CZ by Veronika Horáčková
Written in NL by Yelena Schmitz

Záblesky

Ve sbírce esejů s názvem Zen a umění psát Ray Bradbury uvádí, že od svých čtyřiadvaceti do šestatřiceti let trávil čas tím, že sepisoval seznamy slov. Ty seznamy vypadaly asi takhle: JEZERO. NOC. CVRČCI. ROKLE. PODKROVÍ. SUTERÉN. PROPADLIŠTĚ. DÍTĚ. DAV. NOČNÍ VLAK. VOLÁNÍ V MLZE. KOSA. KARNEVAL. KOLOTOČ. TRPASLÍK. ZRCADLOVÉ BLUDIŠTĚ. KOSTRA. Nedávno se mi přihodilo něco podobného. Vyrůstala jsem v rodině, která mi dala dobré vychování a naučila mě, jak obstát ve světě, ale poslední dobou intenzivně přemýšlím nad jistými věcmi. Spousta z nich totiž zůstala přítomna a pořád stejně mě děsí. P...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Sara Micello

S ptáky sdílím oblohu

Někdy se to vážně nedá vydržet. Mlaskají tak nahlas, až mě vzbudili. Kromě toho se taky dohadují, kdo dostane nejlepší sousto, takže nemůžu usnout. Všechno je slyšet, i když jsou okna dvojitá a rámy dobře těsní. Ten chce dýňové semínko, ti chtějí lněná, protože tak pěkně křupou, nejmladší touží po nadrobeném chlebu a samičky zase v žádném případě nechtějí lojové koule. Kdo by si pomyslel, že drozdi, červenky, sýkorky a zvonci do svého trávicího ústrojí nechtějí nafutrovat úplně všechno, co jim přijde pod zobák. Tihle obyvatelé našeho parku jsou vážně vybíraví. A ještě řadu dalších věcí by si č...
Translated from SL to CZ by Kateřina Honsová
Written in SL by Agata Tomažič

Synopse

Z povídky, kterou jsem začala psát, by se mohl stát jak úryvek v antologii krátkých povídek – soustředěných na několik vzájemně propojených postav –, tak část knihy pro mladé dospělé. Nacházíme se v blízké budoucnosti a v jednom skupinovém chatu úzkostlivých rodičů se to náhle začne hemžit poplašnými zprávami a pohoršenými reakcemi, které řetězově kolují v rámci úzké komunity: zdánlivě všímavé a spravedlivé, ale ve skutečnosti živené závistí a sobectvím. Zatímco se mezi rodiči rozvíjejí slovní přestřelky, lži, pózy a prosazování malých přízemních pravomocí, vyjde najevo naprosté nepochopení e...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi