View Colofon
Original text "Pájaros que cantan el futuro" written in ES by Alejandro Morellón Mariano,
Other translations
Mentor

Anežka Charvátová

Proofread

Olga Stehlíková

Published in edition #2 2019-2023

Poslové příštích dní

Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano

Vyhlíží jako neskutečný kříženec sovy, netopýra, tučňáka a mývala; má modrou srst, velké červené oči, žlutý zobák; místo rukou mu trčí dvě křidélka, kterými začne mávat, jakmile se zapne mechanismus.

„Všechno nejlepší k narozeninám,“ popřeje mu.

Noa je přesvědčená, že koupě stála za to, přestože malinko přešvihla rozpočet. Stálo jí to deset přídělů kapesného, ale když ho teď vidí nadšením bez sebe, je ráda, že se vzdala kina, zábavního parku, a dokonce i pátečních kuželek s kamarádkami.

Daniel drží plyšáka, jako by byl živý, a pokouší se spatřit v jeho očích něco víc. Noa si pomyslí, že přesně tak, se stejnou mlčenlivou něžností, se zbožnou bázní se dívají rodiče na novorozence.

Po další chvilce prohlížení ho postaví na zem a potom stiskne jedno ouško a spustí mechanismus.

„Ahoj, Furby.“

Plyšák zakoulí očima a popojde pár krůčků, otevře zobák, nejdřív se ozve kovový zvuk a potom hlas:

Do zániku lidstva zbývá sedm set osmdesát osm miliónů vteřin.

Noa a Daniel se na sebe nechápavě dívají. Mezi nimi a kolem nich vyvstává jakási přírodní síla, bezčasá, temná, nabitá elektřinou; rodí se mezi nimi odcizenost, ale zároveň jakási blízkost, kterou ještě nedokážou popsat slovy. Hlas zaklínadel, hlas věštby.

„Co říkáš, Furby?“

Noa použije kalkulačku na hodinkách, převede vteřiny na roky a pak se nakloní k plyšákovi.

„Tak počkej, ty tvrdíš, že náš svět skončí za nějakých dvacet pět let? To jsi chtěl říct?“

Plyšák zatřepe křídly a oči se mu prozáří bílým světlem. Nastraží uši a varuje je, že krajní pravice sílí, stát je represivní, přicházejí ekonomické krize, pandemie, vznikají superbakterie, vypalují se lesy, dochází ke klimatickým změnám, ke ztrátě biodiverzity, brzy vyhynou ohrožené druhy, dojde k válkám kvůli hladomoru, k hromadné migraci, na hranicích vyrostou ploty, ostnaté dráty a železobetonové zdi, vypukne boj o pitnou vodu, zachvátí nás bezohledná krveprolití, genocidy, vyhlazení celých národů, nářky a výkřiky, utrpení a smrt, podvýživa, nadcházející noci potemní a nevyjde měsíc, lidé budou hromadně obětováni, jaderné elektrárny a zhoubné účinky radiace se vymknou kontrole, propukne mor, maso se bude geneticky modifikovat, dále je varuje před živelními pohromami, řetězovými erupcemi, meteority, šlehajícími plameny na slunci, novou dobou ledovou, supernovami, černými mračny, která zahalí nebe a přinesou chlad a smutek, kyselým deštěm a popelem pokrývajícím mrtvá těla. Potom se plyšák odmlčí, couvne o pár kroků, zavře oči a předstírá spánek.

Podobně jako člověk vytuší určité absolutní pravdy, Noa i Daniel přijmou zjevení jako nezpochybnitelné poznání. Od té chvíle spolu navážou tajné spojenectví; zvyknou si hledat útočiště v tajemství, v mlčení předcházejícím zvěstování. Dohodnou se, že ho budou dál poslouchat o přestávkách.

Plyšák také tančí, zpívá, vrní, prosí, aby ho nakrmili, přivírá oči a napodobuje zívání, ale jindy jim na konci chodby nebo v úkrytu pod lavicemi vypráví o směřování času a rozměrech kosmu, matematice vesmíru, původu lidstva, kosmickém hypervědomí, vzniku náboženství, inteligenci organismů žijících mimo sluneční soustavu, hranicích skutečnosti, fenoménu obíhání planet.

Noa a Daniel se stávají nerozlučnými a zároveň trudnomyslnými. Straní se ostatních a odmítají jakoukoli jinou mimoškolní aktivitu, nestarají se o nic jiného než o zakázané poznání. Po maturitě seknou se studiem a za peníze rodičů si pronajmou pokoj. Ve sdílném bytě se šušká, že jsou sourozenci a že páchají incest, ale jim je to fuk.

Zajímají se jen o plyšákova sdělení.

Každý večer si jako poprvé sednou k Furbymu, ale postupem času plyšák mění způsob řeči a pohyby. Buduje stále proročtější kulisy a zběsile mává netopýřími křídly, protáčí oči zprava doleva a shora dolů; plastová pusinka dál ohlašuje věštby, které se v průběhu let zčásti plní: pohyby a zlomy zemských desek, znečištění ovzduší, fanatismus, surovost, neschopnost institucí, úbytek ekosystémů, nehody s katastrofickými důsledky, nedostatek přírodních zdrojů, šíření smrtelných onemocnění, supervulkány, nezvladatelné požáry, bouře silné tak, že zatemní nebe na celé týdny, miliony mrtvých pod a nad zemí, její rozklad. Ale také jim vypráví o prvních podobách života po člověku, o stromech, které se rozrostou na zamořené půdě, o tvorech, kteří se vyvinou v loužích jaderného odpadu a prorazí si cestu bahnem a budou utvářet ekosystémy vzdálené starému lidstvu. Povídá jim o novém rozkvětu, dosud nevídaném chromatickém spektru, zvucích, které zazní v celých dějinách věků vůbec poprvé, příštích civilizacích, jež na planetě přetrvají ještě tisíce let, nadcházejících formách jazyka, o nadsmyslových vztazích, o rozvoji nové architektury, politiky, myšlenkového systému, filozofie, o vědeckých pokrocích, o typech materiálů, z nichž se budou vyrábět předměty budoucnosti, o hudebním pojetí vesmíru, mezigalaktických nálezech, mezidruhové komunikaci, o čase mezi tím, co nastane a co právě mizí.

Jednoho dne Noa dostane záchvat úzkosti, rozpláče se a dospěje k rozhodnutí opustit Daniela a vrátit se k rodičům. Jejich společné tajemství se působením terapie a medikace vytratí, vytlačí je nové výhledy a v průběhu let se vypaří z mysli. Odteď se oba otočí zády ke zkáze, obklopí se jinými lidmi a předstírají starosti, které nemají.

Utíkají se k rutině, usedlému životu a instinktivně navazují společenské kontakty. Oba založí vlastní rodinu; on má dvě děti a psa Troila; ona má dceru s dyslexií a tři bezejmenné kočky. Vylepšují si domovy, platí účty a objevují nové kratochvíle, nezapomínají však na pravdu a budoucnost. Často je leccos přiměje zavzpomínat. Až si jednoho rána zavolají:

„Takže jdeme zase do toho?“

„Jasně.“

„Po tolika letech?“

„Už to nemůžu vydržet.“

„No a… Ty se na to ještě pamatuješ?“

Otázka zůstává bez odpovědi, byla by zbytečná. Za dobu, co se neviděli, se Noe prohloubily kruhy pod očima a Daniel je tak vyhublý, jako by měl každou chvíli omdlít. To ona přišla s nápadem, aby se sešli v parku u bývalé školy.

„Stýská se mi,“ řekne Noa, znovu se vezmou za ruce a kývnou na sebe.

„Kolik ještě?“

„Asi pět let.“

„Tak jdeme na to?“

„Rozhodně.“

„A kdy?“

„Teď hned.“

Daniel vytáhne hračku z batohu a postaví ji mezi ně na zem. Vymění si pohled a pak se ještě podívají na plyšáka, než ho spustí. V dálce začíná mizet slunce, z několika stran najednou stoupá černý kouř, nakupí se a vzápětí se rozplyne na obloze.

„Ahoj, Furby.“

More by Martina Kutková

Poznámky k životu Frances Donnellové

Předmluva V roce 1945 se ve Spojených státech narodila spisovatelka a známá chovatelka ptactva Frances Donnellová. V roce 1983 předstírala smrt na lupus, kterým trpěla od mládí. Pár měsíců po tomto pokusu se ukázalo, že se jednalo o smyšlenku. Po menším sporu, k němuž se dostaneme v příhodnou chvíli, zůstala Frances několik desetiletí v anonymitě. V jednadvacátém století přicestovala do Španělska, sužována krutou nemocí, která ji stále víc zachvacovala vnitřnosti. Říkávala, že svou zemi opustila ve chvíli, kdy už byla příliš stará na to, aby si sedla a psala. Přitom psala jen povídky. Nebyl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

Změna plánu

Maixa mi radí, abych vyslovovala všechny slabiky, ale nehrála si na Londýňanku, abych se příliš nerozpovídala o teoretickém rámci, vyzkoušela počítačové vybavení před začátkem obhajoby, chovala se pokorně, dělala si poznámky k otázkám a připomínkám komise a abych její členy pozvala na oběd do restaurace s fixním menu. June si myslí, že fixní menu je ubohé, a navrhuje, abych na fakultu objednala catering, ocitovala Webera, zapila u snídaně půlku lexaurinu, a pak mě odveze až do Gasteizu. Přijímám bibliografii a odvoz. Z Bilbaa odjíždíme s matkou, sestřenicí a přítelem namačkanými na zadn...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez

Óda na hurikán

Všední násilí mi vždy působilo potěšení: například sklenice roztříštěná za tmy. Občas se sám sebe ptám, jestli je ta vzpomínka vážně moje. Vybavuji si tu scénu a stěží zadržuji pocit radosti: předmět padá a rozbíjí se, ozve se tupý třesk a náhlý povyk, hlasy uprostřed noci. Matka stiskne vypínač a posvítí na rozlétlé střepy. Napřažená ruka ve vzduchu nade mnou. Plesknutí facky, které se zhola nepodobá třísknutí skla o podlahu, a pocit porozumění, že všechno je součástí obřadu. Násilí, jež začíná sklenicí a končí bolestí, kterou matka způsobila synovi. Od té doby uběhla řádka let a sklenice, m...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano

Všechna polní i lesní zvěř

Ráno se probudila hladová jako obvykle. Ložnicí se rozlehlo kejhání kachen přelétávajících nad střechou a dívka se posadila na posteli. Kachny máchaly křídly a přiletěly k babičce zdaleka, snad z jiného světadílu. Babička bydlela u jezera, kilometr daleko od nejbližší vesnice, a právě sem ji ze dne na den poslali, přestala chodit do školy. Všem to bylo jedno. Těžko říct, jestli tam ve městě rodiče toužili po soukromí, nebo pracovali. Nebylo však pochyb o tom, že jí každé ráno, ale i každé poledne kručelo v žaludku. Ukazovala si na břicho, mám hlad, říkala babičce. Ke snídani jí babička vždy op...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

V té vesnici žijeme odpradávna

Vyměnily jsme kůži. Říkám svému odrazu na hladině vody zadržené v kašně. Z vesnice zmizely krávy, takže napajedlo zůstalo jen nám stejně jako téměř všechno kolem. Nám a přitom nikomu. Dědictví těch, které vytrvají a zůstanou. Dcera se zbytky bahna a listím ve vlasech se ke mně přimkne jako opička. Kočárek už dávno nevozíme – na kamenných cestách se ničí a moje svaly si už zvykly na její tíhu i křivky a nabývají nových, atletických, nevídaných obrysů. Už nejsem ta hubená ženská. Jsem korba. Je sobota ráno a my se právě vrátily z výpravy, pátraly jsme podél struh v našem kraji po léčivých rostl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez
More in CZ

Poloviční život

Toto je závěr románu, který se ohlíží za životem hlavní hrdinky: jako dětská nevěsta byla provdána a nechala svou dceru zemřít, aby ji uchránila před krutostmi, které sama zažila. Později toho lituje, protože se jí v dalších manželstvích narodí dcery, a uvědomí si, že to mohlo být i jinak. Tato scéna vysvětluje silný vztah s dcerami, o němž byla v románu řeč již dříve. Casablanca, 1954 Odfiltruje zvuk hrajících si dětí a každý den zbude několik zvuků, kterých se křečovitě drží. Sbírá těch několik málo zvuků, které zdmi pronikají dovnitř. Po několika měsících zná všechny svoje sousedy, ...
Translated from NL to CZ by Veronika Horáčková
Written in NL by Aya Sabi

Fixa

      Robert sedí na gauči nejdřív sám, vlevo od skvrny, kterou tam před pár měsíci Sven udělal červenou fixou. Ptá se, jak se mám, jestli fungují lékárny a obchody, jestli mám všechno, co potřebuji, co budu dělat, jestli se něco stane. Mám se dobře, fungují, mám, nic se nestane. Každý den se ptá na to samé, každý den mu odpovídám stejným způsobem. Tady se nic neděje po páté odpoledne. Pointou zavírání je, aby se nic nestalo, přeji si dodat, ale vím, že to není moudré. Robert říká, že má žízeň, vstane a jde si pro sklenici vody. Nejezdí městská hromadná doprava, všichni jsou v bytech, na ulicí...
Translated from SR to CZ by Markéta Chlebovská
Written in SR by Jasna Dimitrijević

Skorosmrtelná

DISCLAIMER: Skorosmrtelná je sbírka krátkých povídek, která se skládá z šesti cyklů (Jedna  neobyčejná novina, Ptáci nepřelétají předměstí, Obrázky z minibusu, Skorosmrtelná, Na ústa, Měli  jste nás bombardovat). Každý cyklus se skládá z pěti krátkých povídek. Povídky o hrdinech a  událostech mají otevřené konce, často jsou bez úvodu a jsou vzájemně jsou prostorově propojené.  Jako celek, sbírka povídek Skorosmrtelná, provází humorem a ironickým pohledem na vážná témata  každodenního života člověka, který se ocitl v hraničním historickém nebo intimním okamžiku.  CYKLUS PTÁCI NEPŘELÉTAJÍ PŘED...
Translated from SR to CZ by Markéta Chlebovská
Written in SR by Ana Marija Grbic

Usazenina

Hele, než se vytvoří taková usazenina na sprchový hlavici, celkem to trvá. Teď když tady napůl na chodbě, napůl přes schody visím se sprchovou hadicí kolem krku, říkám si: kdyby kámoši viděli moji koupelnu, došlo by jim to. Kdyby každej jednou jedinkrát vyšel nahoru, tak jako Emma to odpoledne, podíval se na tu hlavici, otevřel a zavřel kohoutek, kouknul se na skleněnou stěnu potaženou vodním kamenem, všimnul si zbytků mýho v rychlosti oholenýho strniště v umyvadle, tak by mu docvaklo: ten kluk je úplně v hajzlu, musíme ho zachránit. Koupelna mohla rozhodnout, ale hele, samozřejmě existovaly i...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Lisa Weeda

Cestou domů

Zatímco nastupují do auta a opouštějí město, on se snaží celou věc odlehčit tvrzením, že to byla jedna z těch nemožných situací, které nazývá Co-bys-dělal-kdyby? Ona přikývne. „Tyhle situace moc nezvládáš,“ podotkne. „Co tím myslíš? Co víc jsem měl kurva dělat?“ „Nemluv sprostě. Matteo opakuje všechno, co řekneš.“ Alice se ohlédne dozadu. Matteo usnul v sedačce. „Můžeš mi laskavě říct, co jsem udělal špatně?“ zeptá se on po chvíli. „Davide, úplně ti přeskočilo, začal jsi mlátit do skla. Kdybych tam nebyla já, ještě si tam drtíš klouby.“ To odpoledne se šli podívat na jeden dům v centru...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Fabrizio Allione

Tapioka

Toho dne, kdy slunce tak pálilo, že ho ani nebylo vidět, ohlásilo čas oběda zavrčení motoru dodávky Sdružení. Starý muž stál pod fíkovníkem ve špinavé a rozpenuté košili a sevřené rty, mezi nimiž svíral cigaretu, měl roztažené v ironickém úsměvu. Pozoroval tu Brazilku se dvěma velkýma mokrýma skvrnama v podpaží a uniformou na zádech stejně tak propocenou, jak vystupuje z vozidla, jde si pro krabičky od jídla a míří do přístavku, který fungoval jako kuchyně a kde obvykle pobýval. „Strýčku João! Strýčku João!” Smíchem se mu stahovaly všechny vrásky v obličeji, a odhalovaly tak hnědé čúrky potu...
Translated from PT to CZ by Štěpánka Huláková
Written in PT by Daniela Costa