View Colofon
Original text "Cambiar de idea" written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez,
Other translations
Proofread

Anežka Charvátová; Olga Stehlíková

Published in edition #2 2019-2023

Změna plánu

Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez

Maixa mi radí, abych vyslovovala všechny slabiky, ale nehrála si na Londýňanku, abych se příliš nerozpovídala o teoretickém rámci, vyzkoušela počítačové vybavení před začátkem obhajoby, chovala se pokorně, dělala si poznámky k otázkám a připomínkám komise a abych její členy pozvala na oběd do restaurace s fixním menu. June si myslí, že fixní menu je ubohé, a navrhuje, abych na fakultu objednala catering, ocitovala Webera, zapila u snídaně půlku lexaurinu, a pak mě odveze až do Gasteizu. Přijímám bibliografii a odvoz.

Z Bilbaa odjíždíme s matkou, sestřenicí a přítelem namačkanými na zadním sedadle, svítí nám kontrolka benzinu, propadáme hysterii a mluvíme jeden přes druhého. Není divu, že přejíždíme benzinku na A-8. V následujících napínavých kilometrech hrozí možnost, že zůstaneme viset na dálnici, a ukazuje se, že je mi to jedno. Je mi jedno, jestli dorazím, nebo ne, jestli doktorát získám, nebo nezískám. Lhostejnost ze mě čiší na první pohled. Já, která nosím podpatky i do baru s podlahou posypanou pilinami, jsem ve velké aule oblečená nejhůř, mám mastné vlasy a v očích ospalky.

Nic z toho není důležité, protože už to mám za sebou.

Lhostejnost je výplodem časového paradoxu: procházím vzpomínkou.

Průběh obhajoby vázne v jednom bodě, kdy vykazuje trhlinu podobnou slavným faultlines Alana Sinfielda, zmíněného v seznamu literatury, strana 367, a v tu chvíli přebírá slovo vedoucí katedry, jediný muž u stolu a zároveň předseda. Nerozumí kapitole, kde analyzuji vliv skandálu v Abú Ghrajb na zobrazování násilí páchaného ženami, přestože právě a pouze v této kapitole přináším originální postřehy. Bezprostředně po 11. září americký konzervatismus využil zmatku a zaútočil na liberální feminismus. Amerika byla napadena, protože ji nepřátelé vnímali jako slabou, protože muži už se nechovali jako chlapi. Tehdy natáčené seriály odrážejí návrat klasických genderových rolí, zachránit moderátorku, zachránit svět, s hrdiny inspirovanými westernem, jako je Jack Bauer, a bezbrannými, přihlouplými ženami. Jak se však vzdalujeme od bodu nula, trend se obrací. Startuje období poznamenané ženskými postavami, ženy se samurajským mečem, odznaky FBI a CIA prolamují binární kódy a spojují to nejlepší z obou světů. Můžou sekat hlavy, a přitom být matkami, být androgynní, a přitom hájit tolik hanobenou ženskou intuici, všechno najednou, a nijak se z toho nehroutí.

Vykládám předsedovi, že se hrdinky v akčních žánrech objevují velmi pozdě, protože podle diskurzu o podstatě ženství je nám vlastní pasivita a něžnost. Jediné drsňačky na
filmových plátnech jsou až do příchodu agentky Ripleyové potomkyněmi Medey, obludy z hororů. A na takových předsudcích se zakládá jeden feministický proud. Tenhle feminismus neustále hovoří o feminizaci institucí, jako kdyby začlenění žen do politiky nebo armády stačilo samo o sobě, aby se všichni chovali slušněji, jako kdyby všechny byly svaté a jejich svatost nakažlivá. A tenhle feminismus mě právě rozčiluje, a když prosáklo mučení v Abú Ghrajb, utržil těžkou ránu. Americká společnost nebyla šokována tím, že její vojáci někoho mučí, ale tím, že to provádějí i vojákyně. Snímky, na nichž Sabina Harmanová a Lyndee Englandová s úsměvem pózují u hromady nahých Iráčanů, se staly ikonickými. Jediné pozitivum vzešlé z té hrůzy bylo zpochybnění vrozených hodnot obou pohlaví, pane předsedo, dávající podnět k hybridním postavám, jako jsou ty, které analyzuji v poslední kapitole.

Pan předseda se prý nechce pouštět do střetu, ale názor si taky nenechává pro sebe. „Pokaždé když některá z vámi zmíněných filozofek přijde s tím, že mezi oběma pohlavími neexistují rozdíly, mám chuť uspořádat sbírku a poslat ji studovat medicínu nebo biologii, prostě tak.“

Ticho předcházející mou odpověď páchne krví, krveprolitím. Kulku si však nechávám prosvištět kolem ucha a přijímám poznámku se sympatickým úsměvem uchazečky o titul královny krásy.

Komise se poradila a vrací se, zatímco tady, v přítomnosti, kde píšu tyto řádky, čekám, jaký bude na rozsudek soudu v případě znásilnění během pamplonských slavností sv. Fermína. V přítomnosti, ve které píšu, jsem mnohem nervóznější než ve vyprávění, kde si kreslím kytičky do brzy posledního školního sešitu a nevšímám si všech ostatních, kteří čekají, že něco udělám. Maixa si odkašle a podaří se jí upoutat mou pozornost. Valí oči a gestikuluje jako DJ, než vystřelí typický beat techno housu. Nakonec to pochopím. Je to jako u soudu, a když se nepostavím, nepřečtou rozsudek. Podrobuji se zvyklostem a předstírám údiv nad tím, že vše dopadlo dle očekávání, že mi blahopřejí a podepisují protokol a vítají mě v novém klubu, kde mě až do smrti budou oslovovat novým titulem. Doktorka De la Cruzová na doživotí.

A co teď.

Maixa mi posílá link na studii o četnosti duševních chorob mezi doktorandy a badateli. June mi pomáhá s vyplněním žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Maixa mi radí, abych disertaci rozdělila na čtyři nebo pět článků a publikovala je v odborných časopisech, zatímco June se přiklání spíš k formátu monografie. Obě mi radí s existenciální krizí, která mě čeká, a já na to, že jsem mimo nebezpečí, protože mám plán, náhradní plán. Pokud se vytlouká klín klínem, prázdnota zbylá po doktorské práci se zaplní románem nebo něčím podobným
románu, možná něčím, co by se blížilo memoárům, přestože raději přemýšlím o doznání, jako jsou výpovědi kriminálníků kolující po Anglii 18. století, nejsou vám povědomé? Jednalo se o pamflety vydávané církví, usilující o poučení a odstrašení, které líčily kriminální dráhy odsouzenců k trestu smrti. Někteří teoretici tvrdí, že podnítily rozkvět románu, protože čtenáři chtěli stále víc, a jelikož pro takovou poptávku nebylo dost viníků, objevili se profesionální spisovatelé, kteří ji uspokojili. Tak vidíte, původem našeho řemesla je doznání. A možná je to tím, že jsem vyrostla v laickém prostředí, ale vina se mi nezdá jako něco tak příšerného. Vina je látka, z níž se vytváří básnická spravedlnost, trest za provinění promlčená i neobvyklá. Zkrátka myslím to takhle: vylíčit svůj život, třicet let drobných přečinů, abych ukázala, že téměř všechno, za co se cítím provinile, souvisí s poruchou, která je v mém případě paradoxní: s misogynií.

June mě neposlouchá už nějakou chvíli a Maixa hodnotí projekt odfrknutím. Chce příklady, kdy a jak jsem nějaké ženy urazila, a já jí vyprávím o jedné erasmačce, kterou jsem v baru odtáhla na záchody se záminkou, že jí nabídnu drogy, a když jsme byly vevnitř, chtěla jsem, aby se mnou na oplátku něco měla; jak jsem v situaci, která se mi zdála nebezpečná, opustila Milenu, ačkoli mě prosila, abych ji nenechávala samotnou; o Manuově přítelkyni, jak strašně jsem ji musela obtěžovat, že mi přestala odpovídat na zprávy… Přerušuje mě dřív, než stihnu dokončit seznam.

To není to stejné, jako když to udělá chlap.

Neříkám, že je to stejné. Jen že je to stejně zavrženíhodné.

Nesouhlasím.

Je začátek října roku 2017, a to znamená, že zbývá jen chvilka, než praskne případ Harveyho Weinsteina a hashtag #metoo ovládne naše zdi a timeliny. Tweet, který spustí řetězovou reakci, bude zveřejněn patnáctého a já fenomén objevím devatenáctého, kdy se začnou objevovat první kritické ohlasy mezi feministkami, bědujícími například, že se pozornost vždy upíná k obětem, a vyžadujícími, aby do popředí pro změnu vystoupili agresoři. Tuto iniciativu příkladně podpořím, přiznám, že je to tak, že i já jsem někdy někoho obtěžovala, ale ještě mě nenapadne zabydlet se na straně toho, kdo udává, ještě nebudu mít překročenou pomyslnou hranici, která mě na střední dělila od dívčích lavic, ani nebudu chápat význam sexuálního násilí na ženách, jeho ukázňující funkci. Vnučkám budu muset vyprávět, že jsem se #metoo účastnila jako transvestitka. Je mi pohodlnější konfese než svědectví, být viníkem než obětí, protože stále sázím na vítěznou minci: mezi vlastí a smrtí volím vlast, mezi řádem a chaosem, však víte.

„Co si o tom myslíš, June?“

June se nechá zahrnout do kolektivní žaloby a vyjmenuje na facebookové zdi sbírku křivd, o kterých si nikdy nedovolila ceknout, ale když je teď sebrala a přepsala, vyhřeznou na povrch jako strupy, které při dotyku pálí, jako ochranný krunýř. V příkladu, na kterém Freud ilustroval traumatickou neurózu, přežil muž srážku vlaku, došel zdánlivě nezraněn pěšky až domů, a teprve v bezpečí se ukázalo, jak těžce zraněnou má nohu. June už je skoro doma a za chvíli si uvědomí, že má tělo plné jizev, a provokativně hrdě je předvede, stejně jako mi Zuriñe ukázala ty svoje. Ale ještě tam nejsme; stále je to ta kamarádka, která tě má ráda se zaťatými zuby, protože nesnese pohled do zrcadla.

„Jestli chceš napsat román o provinění, měla by ses provinit něčím horším.“

More by Martina Kutková

Poznámky k životu Frances Donnellové

Předmluva V roce 1945 se ve Spojených státech narodila spisovatelka a známá chovatelka ptactva Frances Donnellová. V roce 1983 předstírala smrt na lupus, kterým trpěla od mládí. Pár měsíců po tomto pokusu se ukázalo, že se jednalo o smyšlenku. Po menším sporu, k němuž se dostaneme v příhodnou chvíli, zůstala Frances několik desetiletí v anonymitě. V jednadvacátém století přicestovala do Španělska, sužována krutou nemocí, která ji stále víc zachvacovala vnitřnosti. Říkávala, že svou zemi opustila ve chvíli, kdy už byla příliš stará na to, aby si sedla a psala. Přitom psala jen povídky. Nebyl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

Óda na hurikán

Všední násilí mi vždy působilo potěšení: například sklenice roztříštěná za tmy. Občas se sám sebe ptám, jestli je ta vzpomínka vážně moje. Vybavuji si tu scénu a stěží zadržuji pocit radosti: předmět padá a rozbíjí se, ozve se tupý třesk a náhlý povyk, hlasy uprostřed noci. Matka stiskne vypínač a posvítí na rozlétlé střepy. Napřažená ruka ve vzduchu nade mnou. Plesknutí facky, které se zhola nepodobá třísknutí skla o podlahu, a pocit porozumění, že všechno je součástí obřadu. Násilí, jež začíná sklenicí a končí bolestí, kterou matka způsobila synovi. Od té doby uběhla řádka let a sklenice, m...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano

Všechna polní i lesní zvěř

Ráno se probudila hladová jako obvykle. Ložnicí se rozlehlo kejhání kachen přelétávajících nad střechou a dívka se posadila na posteli. Kachny máchaly křídly a přiletěly k babičce zdaleka, snad z jiného světadílu. Babička bydlela u jezera, kilometr daleko od nejbližší vesnice, a právě sem ji ze dne na den poslali, přestala chodit do školy. Všem to bylo jedno. Těžko říct, jestli tam ve městě rodiče toužili po soukromí, nebo pracovali. Nebylo však pochyb o tom, že jí každé ráno, ale i každé poledne kručelo v žaludku. Ukazovala si na břicho, mám hlad, říkala babičce. Ke snídani jí babička vždy op...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

V té vesnici žijeme odpradávna

Vyměnily jsme kůži. Říkám svému odrazu na hladině vody zadržené v kašně. Z vesnice zmizely krávy, takže napajedlo zůstalo jen nám stejně jako téměř všechno kolem. Nám a přitom nikomu. Dědictví těch, které vytrvají a zůstanou. Dcera se zbytky bahna a listím ve vlasech se ke mně přimkne jako opička. Kočárek už dávno nevozíme – na kamenných cestách se ničí a moje svaly si už zvykly na její tíhu i křivky a nabývají nových, atletických, nevídaných obrysů. Už nejsem ta hubená ženská. Jsem korba. Je sobota ráno a my se právě vrátily z výpravy, pátraly jsme podél struh v našem kraji po léčivých rostl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez

Poslové příštích dní

Vyhlíží jako neskutečný kříženec sovy, netopýra, tučňáka a mývala; má modrou srst, velké červené oči, žlutý zobák; místo rukou mu trčí dvě křidélka, kterými začne mávat, jakmile se zapne mechanismus. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ popřeje mu. Noa je přesvědčená, že koupě stála za to, přestože malinko přešvihla rozpočet. Stálo jí to deset přídělů kapesného, ale když ho teď vidí nadšením bez sebe, je ráda, že se vzdala kina, zábavního parku, a dokonce i pátečních kuželek s kamarádkami. Daniel drží plyšáka, jako by byl živý, a pokouší se spatřit v jeho očích něco víc. Noa si pomyslí, že pře...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano
More in CZ

Vězňův slovník

Vězňův slovník obsahuje hlasy a příběhy mužů zavřených v turínské věznici Nápravné zařízení Lorusso a Cutugno, konkrétně v sekci V pavilónu C, určené „chráněným vězňům“. Kniha vznikla v rámci spisovatelské dílny, která probíhala uvnitř a trvala dva roky. Všichni víme, co znamená „domov“, „zima“, „láska“, jejich význam je absolutní. Ale ve vězení se význam slov mění a tato změna se rodí z prostoru: uvnitř existuje pouze tam uvnitř a slova se stávají pravěkými. Jako by se zastavila v prapůvodním čase. A právě v těchto sdílených slovech spočívá síla: slova, která jsou venku běžná, se ve vězení s...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Sara Micello

Změna

„Jeďte výtahem, já seběhnu po schodech,“ volá mladý doktor a vrhá se dolů schodišťovou šachtou, schody bere po dvou, po třech. Musí to stihnout. O několik týdnů dříve matka ještě v šestinedělí kontaktovala pediatra: děťátko bez ustání plakalo. Při první návštěvě lékaře jí bylo řečeno: „Stačí, když ho jednou pořádně nakrmíte, ono se pak uklidní.“ Na druhé klinice jí sdělili: „Je to jen kolika. Nejezte smažené. Budete pak mít lepší mléko a dítě přestane tak řvát.“ V soukromé ordinaci se lékař jednoduše rozesmál: „A proč by nebrečelo? Vždyť je to novorozeně.“ Pediatři byli klidní, ale plá...
Translated from PL to CZ by Tadeáš Dohňanský
Written in PL by Joanna Gierak Onoszko

Poloviční život

Toto je závěr románu, který se ohlíží za životem hlavní hrdinky: jako dětská nevěsta byla provdána a nechala svou dceru zemřít, aby ji uchránila před krutostmi, které sama zažila. Později toho lituje, protože se jí v dalších manželstvích narodí dcery, a uvědomí si, že to mohlo být i jinak. Tato scéna vysvětluje silný vztah s dcerami, o němž byla v románu řeč již dříve. Casablanca, 1954 Odfiltruje zvuk hrajících si dětí a každý den zbude několik zvuků, kterých se křečovitě drží. Sbírá těch několik málo zvuků, které zdmi pronikají dovnitř. Po několika měsících zná všechny svoje sousedy, ...
Translated from NL to CZ by Veronika Horáčková
Written in NL by Aya Sabi

Usazenina

Hele, než se vytvoří taková usazenina na sprchový hlavici, celkem to trvá. Teď když tady napůl na chodbě, napůl přes schody visím se sprchovou hadicí kolem krku, říkám si: kdyby kámoši viděli moji koupelnu, došlo by jim to. Kdyby každej jednou jedinkrát vyšel nahoru, tak jako Emma to odpoledne, podíval se na tu hlavici, otevřel a zavřel kohoutek, kouknul se na skleněnou stěnu potaženou vodním kamenem, všimnul si zbytků mýho v rychlosti oholenýho strniště v umyvadle, tak by mu docvaklo: ten kluk je úplně v hajzlu, musíme ho zachránit. Koupelna mohla rozhodnout, ale hele, samozřejmě existovaly i...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Lisa Weeda

Deník

21. srpna  Jmenuji se Erik Tlomm a tohle je můj deník. Psaní mi doporučil psychiatr, prý pro úspěšnější léčbu. Ale pro koho ho vlastně píšu? Pro něj? Pro ženu Linu? Doufám, že zrovna jí moje zápisky neukáže. Mé pochybnosti rozptýlil slovy: „Pište ho pro sebe.“ Tak jsem si koupil kožený zápisník a ocitl jsem se tady, u psacího stolu, abych si psal deník, přičemž se nemůžu zbavit podivného pocitu, že ho píšu ještě pro někoho jiného – ale pro koho?  22. srpna  Abych vysvětlil svůj první zápis do deníku (komu? sobě? jemu? tobě?): nervově jsem se zhroutil a toto zhroucení zanechalo vážné následk...
Translated from SL to CZ by Kateřina Honsová
Written in SL by Mirt Komel

V té vesnici žijeme odpradávna

Vyměnily jsme kůži. Říkám svému odrazu na hladině vody zadržené v kašně. Z vesnice zmizely krávy, takže napajedlo zůstalo jen nám stejně jako téměř všechno kolem. Nám a přitom nikomu. Dědictví těch, které vytrvají a zůstanou. Dcera se zbytky bahna a listím ve vlasech se ke mně přimkne jako opička. Kočárek už dávno nevozíme – na kamenných cestách se ničí a moje svaly si už zvykly na její tíhu i křivky a nabývají nových, atletických, nevídaných obrysů. Už nejsem ta hubená ženská. Jsem korba. Je sobota ráno a my se právě vrátily z výpravy, pátraly jsme podél struh v našem kraji po léčivých rostl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez