View Colofon
Original text "Cambiar de idea" written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez,
Other translations
Proofread

Anežka Charvátová; Olga Stehlíková

Published in edition #2 2019-2023

Změna plánu

Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez

Maixa mi radí, abych vyslovovala všechny slabiky, ale nehrála si na Londýňanku, abych se příliš nerozpovídala o teoretickém rámci, vyzkoušela počítačové vybavení před začátkem obhajoby, chovala se pokorně, dělala si poznámky k otázkám a připomínkám komise a abych její členy pozvala na oběd do restaurace s fixním menu. June si myslí, že fixní menu je ubohé, a navrhuje, abych na fakultu objednala catering, ocitovala Webera, zapila u snídaně půlku lexaurinu, a pak mě odveze až do Gasteizu. Přijímám bibliografii a odvoz.

Z Bilbaa odjíždíme s matkou, sestřenicí a přítelem namačkanými na zadním sedadle, svítí nám kontrolka benzinu, propadáme hysterii a mluvíme jeden přes druhého. Není divu, že přejíždíme benzinku na A-8. V následujících napínavých kilometrech hrozí možnost, že zůstaneme viset na dálnici, a ukazuje se, že je mi to jedno. Je mi jedno, jestli dorazím, nebo ne, jestli doktorát získám, nebo nezískám. Lhostejnost ze mě čiší na první pohled. Já, která nosím podpatky i do baru s podlahou posypanou pilinami, jsem ve velké aule oblečená nejhůř, mám mastné vlasy a v očích ospalky.

Nic z toho není důležité, protože už to mám za sebou.

Lhostejnost je výplodem časového paradoxu: procházím vzpomínkou.

Průběh obhajoby vázne v jednom bodě, kdy vykazuje trhlinu podobnou slavným faultlines Alana Sinfielda, zmíněného v seznamu literatury, strana 367, a v tu chvíli přebírá slovo vedoucí katedry, jediný muž u stolu a zároveň předseda. Nerozumí kapitole, kde analyzuji vliv skandálu v Abú Ghrajb na zobrazování násilí páchaného ženami, přestože právě a pouze v této kapitole přináším originální postřehy. Bezprostředně po 11. září americký konzervatismus využil zmatku a zaútočil na liberální feminismus. Amerika byla napadena, protože ji nepřátelé vnímali jako slabou, protože muži už se nechovali jako chlapi. Tehdy natáčené seriály odrážejí návrat klasických genderových rolí, zachránit moderátorku, zachránit svět, s hrdiny inspirovanými westernem, jako je Jack Bauer, a bezbrannými, přihlouplými ženami. Jak se však vzdalujeme od bodu nula, trend se obrací. Startuje období poznamenané ženskými postavami, ženy se samurajským mečem, odznaky FBI a CIA prolamují binární kódy a spojují to nejlepší z obou světů. Můžou sekat hlavy, a přitom být matkami, být androgynní, a přitom hájit tolik hanobenou ženskou intuici, všechno najednou, a nijak se z toho nehroutí.

Vykládám předsedovi, že se hrdinky v akčních žánrech objevují velmi pozdě, protože podle diskurzu o podstatě ženství je nám vlastní pasivita a něžnost. Jediné drsňačky na
filmových plátnech jsou až do příchodu agentky Ripleyové potomkyněmi Medey, obludy z hororů. A na takových předsudcích se zakládá jeden feministický proud. Tenhle feminismus neustále hovoří o feminizaci institucí, jako kdyby začlenění žen do politiky nebo armády stačilo samo o sobě, aby se všichni chovali slušněji, jako kdyby všechny byly svaté a jejich svatost nakažlivá. A tenhle feminismus mě právě rozčiluje, a když prosáklo mučení v Abú Ghrajb, utržil těžkou ránu. Americká společnost nebyla šokována tím, že její vojáci někoho mučí, ale tím, že to provádějí i vojákyně. Snímky, na nichž Sabina Harmanová a Lyndee Englandová s úsměvem pózují u hromady nahých Iráčanů, se staly ikonickými. Jediné pozitivum vzešlé z té hrůzy bylo zpochybnění vrozených hodnot obou pohlaví, pane předsedo, dávající podnět k hybridním postavám, jako jsou ty, které analyzuji v poslední kapitole.

Pan předseda se prý nechce pouštět do střetu, ale názor si taky nenechává pro sebe. „Pokaždé když některá z vámi zmíněných filozofek přijde s tím, že mezi oběma pohlavími neexistují rozdíly, mám chuť uspořádat sbírku a poslat ji studovat medicínu nebo biologii, prostě tak.“

Ticho předcházející mou odpověď páchne krví, krveprolitím. Kulku si však nechávám prosvištět kolem ucha a přijímám poznámku se sympatickým úsměvem uchazečky o titul královny krásy.

Komise se poradila a vrací se, zatímco tady, v přítomnosti, kde píšu tyto řádky, čekám, jaký bude na rozsudek soudu v případě znásilnění během pamplonských slavností sv. Fermína. V přítomnosti, ve které píšu, jsem mnohem nervóznější než ve vyprávění, kde si kreslím kytičky do brzy posledního školního sešitu a nevšímám si všech ostatních, kteří čekají, že něco udělám. Maixa si odkašle a podaří se jí upoutat mou pozornost. Valí oči a gestikuluje jako DJ, než vystřelí typický beat techno housu. Nakonec to pochopím. Je to jako u soudu, a když se nepostavím, nepřečtou rozsudek. Podrobuji se zvyklostem a předstírám údiv nad tím, že vše dopadlo dle očekávání, že mi blahopřejí a podepisují protokol a vítají mě v novém klubu, kde mě až do smrti budou oslovovat novým titulem. Doktorka De la Cruzová na doživotí.

A co teď.

Maixa mi posílá link na studii o četnosti duševních chorob mezi doktorandy a badateli. June mi pomáhá s vyplněním žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Maixa mi radí, abych disertaci rozdělila na čtyři nebo pět článků a publikovala je v odborných časopisech, zatímco June se přiklání spíš k formátu monografie. Obě mi radí s existenciální krizí, která mě čeká, a já na to, že jsem mimo nebezpečí, protože mám plán, náhradní plán. Pokud se vytlouká klín klínem, prázdnota zbylá po doktorské práci se zaplní románem nebo něčím podobným
románu, možná něčím, co by se blížilo memoárům, přestože raději přemýšlím o doznání, jako jsou výpovědi kriminálníků kolující po Anglii 18. století, nejsou vám povědomé? Jednalo se o pamflety vydávané církví, usilující o poučení a odstrašení, které líčily kriminální dráhy odsouzenců k trestu smrti. Někteří teoretici tvrdí, že podnítily rozkvět románu, protože čtenáři chtěli stále víc, a jelikož pro takovou poptávku nebylo dost viníků, objevili se profesionální spisovatelé, kteří ji uspokojili. Tak vidíte, původem našeho řemesla je doznání. A možná je to tím, že jsem vyrostla v laickém prostředí, ale vina se mi nezdá jako něco tak příšerného. Vina je látka, z níž se vytváří básnická spravedlnost, trest za provinění promlčená i neobvyklá. Zkrátka myslím to takhle: vylíčit svůj život, třicet let drobných přečinů, abych ukázala, že téměř všechno, za co se cítím provinile, souvisí s poruchou, která je v mém případě paradoxní: s misogynií.

June mě neposlouchá už nějakou chvíli a Maixa hodnotí projekt odfrknutím. Chce příklady, kdy a jak jsem nějaké ženy urazila, a já jí vyprávím o jedné erasmačce, kterou jsem v baru odtáhla na záchody se záminkou, že jí nabídnu drogy, a když jsme byly vevnitř, chtěla jsem, aby se mnou na oplátku něco měla; jak jsem v situaci, která se mi zdála nebezpečná, opustila Milenu, ačkoli mě prosila, abych ji nenechávala samotnou; o Manuově přítelkyni, jak strašně jsem ji musela obtěžovat, že mi přestala odpovídat na zprávy… Přerušuje mě dřív, než stihnu dokončit seznam.

To není to stejné, jako když to udělá chlap.

Neříkám, že je to stejné. Jen že je to stejně zavrženíhodné.

Nesouhlasím.

Je začátek října roku 2017, a to znamená, že zbývá jen chvilka, než praskne případ Harveyho Weinsteina a hashtag #metoo ovládne naše zdi a timeliny. Tweet, který spustí řetězovou reakci, bude zveřejněn patnáctého a já fenomén objevím devatenáctého, kdy se začnou objevovat první kritické ohlasy mezi feministkami, bědujícími například, že se pozornost vždy upíná k obětem, a vyžadujícími, aby do popředí pro změnu vystoupili agresoři. Tuto iniciativu příkladně podpořím, přiznám, že je to tak, že i já jsem někdy někoho obtěžovala, ale ještě mě nenapadne zabydlet se na straně toho, kdo udává, ještě nebudu mít překročenou pomyslnou hranici, která mě na střední dělila od dívčích lavic, ani nebudu chápat význam sexuálního násilí na ženách, jeho ukázňující funkci. Vnučkám budu muset vyprávět, že jsem se #metoo účastnila jako transvestitka. Je mi pohodlnější konfese než svědectví, být viníkem než obětí, protože stále sázím na vítěznou minci: mezi vlastí a smrtí volím vlast, mezi řádem a chaosem, však víte.

„Co si o tom myslíš, June?“

June se nechá zahrnout do kolektivní žaloby a vyjmenuje na facebookové zdi sbírku křivd, o kterých si nikdy nedovolila ceknout, ale když je teď sebrala a přepsala, vyhřeznou na povrch jako strupy, které při dotyku pálí, jako ochranný krunýř. V příkladu, na kterém Freud ilustroval traumatickou neurózu, přežil muž srážku vlaku, došel zdánlivě nezraněn pěšky až domů, a teprve v bezpečí se ukázalo, jak těžce zraněnou má nohu. June už je skoro doma a za chvíli si uvědomí, že má tělo plné jizev, a provokativně hrdě je předvede, stejně jako mi Zuriñe ukázala ty svoje. Ale ještě tam nejsme; stále je to ta kamarádka, která tě má ráda se zaťatými zuby, protože nesnese pohled do zrcadla.

„Jestli chceš napsat román o provinění, měla by ses provinit něčím horším.“

More by Martina Kutková

Poznámky k životu Frances Donnellové

Předmluva V roce 1945 se ve Spojených státech narodila spisovatelka a známá chovatelka ptactva Frances Donnellová. V roce 1983 předstírala smrt na lupus, kterým trpěla od mládí. Pár měsíců po tomto pokusu se ukázalo, že se jednalo o smyšlenku. Po menším sporu, k němuž se dostaneme v příhodnou chvíli, zůstala Frances několik desetiletí v anonymitě. V jednadvacátém století přicestovala do Španělska, sužována krutou nemocí, která ji stále víc zachvacovala vnitřnosti. Říkávala, že svou zemi opustila ve chvíli, kdy už byla příliš stará na to, aby si sedla a psala. Přitom psala jen povídky. Nebyl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

Óda na hurikán

Všední násilí mi vždy působilo potěšení: například sklenice roztříštěná za tmy. Občas se sám sebe ptám, jestli je ta vzpomínka vážně moje. Vybavuji si tu scénu a stěží zadržuji pocit radosti: předmět padá a rozbíjí se, ozve se tupý třesk a náhlý povyk, hlasy uprostřed noci. Matka stiskne vypínač a posvítí na rozlétlé střepy. Napřažená ruka ve vzduchu nade mnou. Plesknutí facky, které se zhola nepodobá třísknutí skla o podlahu, a pocit porozumění, že všechno je součástí obřadu. Násilí, jež začíná sklenicí a končí bolestí, kterou matka způsobila synovi. Od té doby uběhla řádka let a sklenice, m...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano

Všechna polní i lesní zvěř

Ráno se probudila hladová jako obvykle. Ložnicí se rozlehlo kejhání kachen přelétávajících nad střechou a dívka se posadila na posteli. Kachny máchaly křídly a přiletěly k babičce zdaleka, snad z jiného světadílu. Babička bydlela u jezera, kilometr daleko od nejbližší vesnice, a právě sem ji ze dne na den poslali, přestala chodit do školy. Všem to bylo jedno. Těžko říct, jestli tam ve městě rodiče toužili po soukromí, nebo pracovali. Nebylo však pochyb o tom, že jí každé ráno, ale i každé poledne kručelo v žaludku. Ukazovala si na břicho, mám hlad, říkala babičce. Ke snídani jí babička vždy op...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

V té vesnici žijeme odpradávna

Vyměnily jsme kůži. Říkám svému odrazu na hladině vody zadržené v kašně. Z vesnice zmizely krávy, takže napajedlo zůstalo jen nám stejně jako téměř všechno kolem. Nám a přitom nikomu. Dědictví těch, které vytrvají a zůstanou. Dcera se zbytky bahna a listím ve vlasech se ke mně přimkne jako opička. Kočárek už dávno nevozíme – na kamenných cestách se ničí a moje svaly si už zvykly na její tíhu i křivky a nabývají nových, atletických, nevídaných obrysů. Už nejsem ta hubená ženská. Jsem korba. Je sobota ráno a my se právě vrátily z výpravy, pátraly jsme podél struh v našem kraji po léčivých rostl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez

Poslové příštích dní

Vyhlíží jako neskutečný kříženec sovy, netopýra, tučňáka a mývala; má modrou srst, velké červené oči, žlutý zobák; místo rukou mu trčí dvě křidélka, kterými začne mávat, jakmile se zapne mechanismus. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ popřeje mu. Noa je přesvědčená, že koupě stála za to, přestože malinko přešvihla rozpočet. Stálo jí to deset přídělů kapesného, ale když ho teď vidí nadšením bez sebe, je ráda, že se vzdala kina, zábavního parku, a dokonce i pátečních kuželek s kamarádkami. Daniel drží plyšáka, jako by byl živý, a pokouší se spatřit v jeho očích něco víc. Noa si pomyslí, že pře...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Alejandro Morellón Mariano
More in CZ

Provázky

To hledání nezačne vědomě. Cítím, že jsem s ní děsivým, nevysvětlitelným způsobem spojená, a když zmizí, zanechá to ve mně otázky. Když se probouzím, přemýšlím, kde spí a jak žije, a když tiše a jako v bavlnce masturbuji pod peřinou a dívám se přitom vyklápěcím oknem ven, nepřestávám na ni myslet. Když procházím kolem stánků s ovocem v naší čtvrti, přejíždím konečky prstů po pomerančích, až najdu jeden, který mi ji připomíná, exemplář s dokonalými póry. Do jejích hodin jógy jsem se dostala kvůli neustávající bolesti krční páteře. Tento druh jógy, Iyengarovu metodu, mi doporučil fyzioterapeut,...
Translated from NL to CZ by Veronika Horáčková
Written in NL by Hannah Roels

Deník jedné Portugalky v Angole

Prolog Příhody z Angoly se na mě hrnuly ze všech stran po celé roky. Neuvěřitelné příběhy těch, kteří se do Angoly zamilují na první pohled a cítí se v této zemi jako doma, nebo naopak těch, kteří ji nenávidí a nedokážou si tam zvyknout. Takové ty fantastické historky, co znějí jako smyšlené, protože člověk nevěří, že by to mohla být pravda. Vždycky jsem si myslela, že dost přehánějí, a jak praví jedno přísloví, které se tu hodí: jedna paní povídala, druhá k tomu něco dala, tady přidávali dost. Rozhodnout se, jestli tuhle tajemnou zemi poznat, nebo ne, mi trvalo několik let. Byly chvíle, k...
Translated from PT to CZ by Štěpánka Huláková
Written in PT by Patrícia Patriarca

Všichni lidé bratry budou

Když jsem Andreje viděla odcházet, začala jsem ho mít ráda. Viděla jsem jeho černý batoh, který byl nacpaný k prasknutí, nesl ho na zádech jako krunýř. Batoh byl tak plný, že bylo jasné, že není na cestách, že nikam nejde. Kdyby takhle vyrazil do hor, batoh by ho možná stáhl dozadu, do propasti. Zipy batohu byly opotřebované, každou chvíli mohly povolit a roztrhnout se, a já jsem si představovala, že se batoh rozevře, jako airbag, jako nafukovací polštář, bude čím dál větší a větší, jako padák, který ho zvedne nahoru a zanese ho tam, kde má být. Do prvního ročníku střední školy šly všechny dě...
Translated from NL to CZ by Veronika Horáčková
Written in NL by Yelena Schmitz

Poznámky k životu Frances Donnellové

Předmluva V roce 1945 se ve Spojených státech narodila spisovatelka a známá chovatelka ptactva Frances Donnellová. V roce 1983 předstírala smrt na lupus, kterým trpěla od mládí. Pár měsíců po tomto pokusu se ukázalo, že se jednalo o smyšlenku. Po menším sporu, k němuž se dostaneme v příhodnou chvíli, zůstala Frances několik desetiletí v anonymitě. V jednadvacátém století přicestovala do Španělska, sužována krutou nemocí, která ji stále víc zachvacovala vnitřnosti. Říkávala, že svou zemi opustila ve chvíli, kdy už byla příliš stará na to, aby si sedla a psala. Přitom psala jen povídky. Nebyl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Adriana Murad Konings

Trilogie toulavého pohlaví

Přede dveřmi tetičky Nikolety byla spousta lidí, kteří přišli vyprovodit strýčka Titiho na poslední cestu, i když pil, jak zákon káže, byl to správný, veselý chlap, jeho žena se teď topila v pořádné šlamastyce, mládí, mládí, nikdy nevíte, co vám Bůh přinese, ale jak se o něj jeho žena starala, celé dny mu přikládala studené obklady na čelo, obešla s ním všechny doktory, no a teď, jak pyšně ho oslavuje, podívejte se na tu nádhernou dřevěnou rakev, vypadá to na javor, sehnala kuchařky, které tři dny vařily na pohřební hostinu, a sama se vydala za knězem Kristeou a klepala na jeho dveře, pr...
Translated from RO to CZ by Tereza Prymak
Written in RO by Cristina Vremes

Čistička

Postávala před shlukem stavebních buněk a třela si studené ruce. V dálce nad řekou se mihli dva kormoráni. Po chvíli se začala rozhlížet na všechny strany a kontrolovat esemesku, která jí včera přišla. „Ahoj Petro, akce cisticka zitra v osm. Sraz pred mostem u bunkoviste. A.“ Přečetla si to ještě třikrát, než světlo displeje zhaslo. Stará a nová čistička, které se dělily o odpad přitékající z celého města, stály za sebou na ostrově jako vládkyně řeky. Zatímco starší se zvedala nad zem válcovitými nádržemi, které na Google mapách vypadaly jako dokonalé kruhy v obilí vypálené mimozemskou civili...
Written in CZ by Anna Háblová