View Colofon
Original text "Sinossi" written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi,
Other translations
Proofread

Olga Stehlíková

Mentor

Alice Flemrová

Published in edition #2 2019-2023

Synopse

Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi

Z povídky, kterou jsem začala psát, by se mohl stát jak úryvek v antologii krátkých povídek – soustředěných na několik vzájemně propojených postav –, tak část knihy pro mladé dospělé.

Nacházíme se v blízké budoucnosti a v jednom skupinovém chatu úzkostlivých rodičů se to náhle začne hemžit poplašnými zprávami a pohoršenými reakcemi, které řetězově kolují v rámci úzké komunity: zdánlivě všímavé a spravedlivé, ale ve skutečnosti živené závistí a sobectvím. Zatímco se mezi rodiči rozvíjejí slovní přestřelky, lži, pózy a prosazování malých přízemních pravomocí, vyjde najevo naprosté nepochopení emočního života jejich dětí, stejně jako skandální selhání pokusu o jejich záchranu, protože všechno to kontrolování vyústí právě ve ztrátu vzájemné důvěry a k narušení vazeb.

To všechno se odehrává v budoucím světě, kde tyto děti, aby si užily někdejší svobody, utíkají do kreativních či bojovných virtuálních světů, které jsou mnohem skutečnější než dnešní počítačové hry a kterým dospělí vůbec nerozumí.


Výňatek


Edna vešla do koupelny s tabletem zabaleným do ručníku, ledabyle si namočila vlasy bez šamponu, pak nechala puštěnou vodu, nasadila si na hlavu elektrody a sedla si na kraj vany, aby mohla chatovat. Na voděodolný tablet dopadaly kapičky vody.

Přišla jí zpráva od Orlanda: Zítra je u kadeřnice Leina oslava. Půjdeš?

V těch končinách se kluci už nějaký ten pátek zvali i na oslavy, kde se lakovaly nehty, aby se předešlo genderovým stereotypům.

Nevím, mám jeden podělanej casting. Něco ti ukážu.

Edna rozmotala fuchsiové elektrody, které byly připojené k tabletu, přilípla si je k hlavě a stáhla svoje sny z předešlé noci rovnou do Starcraftu. Sen uložila na planetu Spánek. Znovu si ho přehrála: její dům stál na vrcholku světa a z oken byl výhled na neurčité starodávné pamětihodnosti v podobě trosek zasazených do prázdna. Potom se vydala ven, prošla několika různými krajinami připomínajícími levely ve videohře, až dorazila do svého skutečného domova. V tu chvíli vyšla na terasu a uchopila ji neviditelná ruka, která ji vynesla do nebe. Nebyl slyšet žádný hluk, ale její svědomí cítilo, že ji skenuje nějaký bůh a je spokojený s tím, co vidí, takže jí za bzučícího ticha předal pocit klidu a potom ji postavil zpátky na zem. V té chvíli se video přerušilo.

Edna sen nasdílela s Orlandem. On si ho přehrál dvojnásobnou rychlostí a za použití dost chudého lexika ho okomentoval jen: hustý. A pak: půjčíš mi svůj hvězdnej kosmickej meč proti mlze?

Jo, počkám na tebe na Trpasličí hvězdě.

Edna přenastavila elektrody z „výstupního“ přenosu dat na „vstupní“, zavřela oči a připravila se na další dimenzi.

Na tmavomodré a teplé planetě se objevili avataři obou dětí, nejdřív Or a pak Ed, navlečení do žáruvzdorných skafandrů. Ona zdvihla paži, aby otevřela nehmatatelný rozbalovací seznam, klikla prstem na helmu, kterou jí odpoledne půjčil, a nasadila si ji. Věděli, že je horko, ale na kůži to nepociťovali, protože neaktivovali režim „teplota“. Postavíme dům.

Oukej.

Pořád z toho samého menu, jež se rozbalovalo rukou, si vybrali cihly, což byly průhledné krychle plné vody s rybičkami, a další cihly ze zelené želatiny. Začali stavět terasy, terasy vklíněné jedna do druhé, z nichž byl výhled na modrou pouštní pláň. Přesouvali stavební bloky špičkami prstů, vnímali je jako trojrozměrné, ale necítili jejich váhu, přestože viděli, jak se jim na holých rukou tvoří kapičky potu. Všechny jejich planety měly několik atmosfér: jmenovaly se bláznosféra, prasosféra, pechosféra a šourkosféra.

Když byl malý nezastřešený palác hotový, přidali do něj zvířata, která vypadala jako psi s chobotem – Orlandovi se o nich jednou zdálo a stáhl je ze svého mozku –, a pak takové fialovo-stříbřité květiny, které získali z cloudu Společných Snů.

Ed a Or nikdy nehráli v modu boje o přežití, ale vždycky jen v tvůrčím, protože nechtěli, aby se objevily příšery nebo přírodní katastrofy a chtěly je zabít nebo zničit jejich planety: už tak je pravidelně kontrolovali rodiče, kteří se připojovali na jejich zařízení, aby tam nastavovali rodičovské zámky, procházeli historii stránek, stahovali archivy chatů a brouzdali po světech. Kdyby objevili ty květiny, analyzovali by je za pomoci psychologa. Kdyby zjistili, s jakými spolužáky se v těch světech potkávají, napsali by o tom do Elektronické Emotivní Evidence a probírali by to na chatech a s odborníky. Kvůli těmhle kontrolám si děti ukládaly všechny vzpomínky, sny a vymyšlená místa na paměťovou kartu někoho z kamarádů a snažily se nechat na tabletu jen pár nuzných chýšek, aby rodiče svedly na falešnou stopu. Avataři Ed a Or měli hlad. Otevřeli portál do jiné sluneční soustavy, kde si uchovávali zásoby hvězdného müsli. Současně aktivovali režim chuťových pohárků. Připravovali se na to, jak v puse ucítí tu chuť seitanových párků se skořicovou zmrzlinou, což je typické jídlo vymyšlené dvěma bohatými dětmi, které míchají svoje výchovou zkrocené chutě. Na jazyku jako by cítili polystyren, nebo spíš kukuřičné stavební bločky.

Při pohledu zvenčí teď Edna, která seděla na okraji vany s tabletem položeným na klíně, s fluorescentními elektrodami na spáncích, se zavřenýma očima a napůl mokrými vlasy, pohybovala rukama ve snaze lapit müsli a nasypat je do neviditelné misky. V tom okamžiku zaťukala na dveře její matka. Jednou, dvakrát. Edna na tu dobrotu, která nebyla zapsaná v Dietním Plánu a kvůli které by ani neztloustla, ani neznečistila planetu, ani netrpěla alergickými reakcemi, měla strašnou chuť. Najednou však zaregistrovala ty vzdálené údery, které se přidávaly k dutému hučení vesmíru, jež připomínalo neustálé svištění úlomků prachu pohybujících se ve vzduchu nadzvukovou rychlostí.

Moje matka! vykřikla a upustila misku, která padala pomalu, protože gravitace na tmavomodré planetě činila všechno velmi lehkým. Při pádu způsobila kovový rámus, jako když se roztříští led. Edna rozbalila nabídku menu, zvolila „Odhlásit se“, „Potvrdit“ a pak zas navázala spojení se svým skutečným tělem tím, že si protáhla ruku, strhla sluchátka, zakryla tablet špinavým prádlem a zapnula fén. Máma křičela. Edno, Edno, jsi v pořádku! Jsi v pořádku! Jsi v pořádku!

Znělo to spíš jako zvolání než jako otázka.

Edna se podívala do zrcadla, zatímco jí voda brázdila tvář. Na Starcraftu byla hezčí, bez té modré pihy u rtu.

To jsivpořádku jsivpořádku se za dveřmi ozývalo dál jako nějaký kosmický hluk. Edna nasadila úsměv do reklamy na homoparentální rodiny. Měla zažloutlé zuby a chuť na hvězdné müsli.

More by Monika Štefková

Jericho

Část I. – Farma […] I […] Farma, tak tomu místu říkali, se osaměle tyčila na temeni jednoho nízkého kopce. Byl to dvoupatrový statek, úzká a dlouhá obdélníková stavba ze dřeva. Jens, usazený v houpacím křesle na chodbě, sledoval z okna v horním patře svůj pozemek, který sahal až za řeku. Jeho malá černá očka byla neustále v pohybu, propátrávala obzor zahalený do tmy, ostražitá vůči každému podezřelému detailu. Elia a Natan seděli vedle něj na zemi a hráli si se zrezivělými autíčky. Byly slyšet zvuky noci – hmyz, šustění listí, poslední bučení ve chlévě – a vrzání houpacího ...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Fabrizio Allione

Vězňův slovník

Vězňův slovník obsahuje hlasy a příběhy mužů zavřených v turínské věznici Nápravné zařízení Lorusso a Cutugno, konkrétně v sekci V pavilónu C, určené „chráněným vězňům“. Kniha vznikla v rámci spisovatelské dílny, která probíhala uvnitř a trvala dva roky. Všichni víme, co znamená „domov“, „zima“, „láska“, jejich význam je absolutní. Ale ve vězení se význam slov mění a tato změna se rodí z prostoru: uvnitř existuje pouze tam uvnitř a slova se stávají pravěkými. Jako by se zastavila v prapůvodním čase. A právě v těchto sdílených slovech spočívá síla: slova, která jsou venku běžná, se ve vězení s...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Sara Micello

Uenské pandy

Od té doby, co se narodily děti, nebo možná od chvíle, co jsem se zaregistrovala na sociální sítě, anebo možná od chvíle, co mě práce nutila komunikovat jasně a vstřícně – prostě odvolávat se na známé věci, a ne si je vymýšlet – jsem svůj čas dělila na opravdový čas, tedy ten, který jsem mohla vyprávět ve svém opravdovém jazyce, a falešný čas, tedy ten, v němž jsem se musela vyjadřovat v rámci kategorií, daných rejstříků anebo napodobováním postojů. Četla jsem v románech o houževnatých a rozhodných mužích, kteří vstávají ve čtyři hodiny ráno, sprchují se studenou vodou a v šest už projíždějí ...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi

Cestou domů

Zatímco nastupují do auta a opouštějí město, on se snaží celou věc odlehčit tvrzením, že to byla jedna z těch nemožných situací, které nazývá Co-bys-dělal-kdyby? Ona přikývne. „Tyhle situace moc nezvládáš,“ podotkne. „Co tím myslíš? Co víc jsem měl kurva dělat?“ „Nemluv sprostě. Matteo opakuje všechno, co řekneš.“ Alice se ohlédne dozadu. Matteo usnul v sedačce. „Můžeš mi laskavě říct, co jsem udělal špatně?“ zeptá se on po chvíli. „Davide, úplně ti přeskočilo, začal jsi mlátit do skla. Kdybych tam nebyla já, ještě si tam drtíš klouby.“ To odpoledne se šli podívat na jeden dům v centru...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Fabrizio Allione

Záblesky

Ve sbírce esejů s názvem Zen a umění psát Ray Bradbury uvádí, že od svých čtyřiadvaceti do šestatřiceti let trávil čas tím, že sepisoval seznamy slov. Ty seznamy vypadaly asi takhle: JEZERO. NOC. CVRČCI. ROKLE. PODKROVÍ. SUTERÉN. PROPADLIŠTĚ. DÍTĚ. DAV. NOČNÍ VLAK. VOLÁNÍ V MLZE. KOSA. KARNEVAL. KOLOTOČ. TRPASLÍK. ZRCADLOVÉ BLUDIŠTĚ. KOSTRA. Nedávno se mi přihodilo něco podobného. Vyrůstala jsem v rodině, která mi dala dobré vychování a naučila mě, jak obstát ve světě, ale poslední dobou intenzivně přemýšlím nad jistými věcmi. Spousta z nich totiž zůstala přítomna a pořád stejně mě děsí. P...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Sara Micello
More in CZ

Ostrov

Dodnes nevím, co jsem vlastně na ostrovech hledala. Vím jen, co jsem nechala za sebou. Zemi, která mi dala pas. Ženu, která mi dala život. Věci, které si člověk mohl koupit za peníze. Svět, který jsem nedokázala změnit. Voda v moři byla teplá. Vlny po večerech zářily světélkujícím planktonem. Po letech na cestách se mi pletly přístavy v palmových hájích, ve kterých jsem nastupovala na další lodě. Pletly se mi názvy ostrovů, které začínaly na koh a nusa. Pletly se mi tmavé oči a barevné šaty jiných pasažérů. Cestou jsem ale občas potkávala osoby, které hledaly – stejně jako já. Příliš jsme sp...
Translated from PL to CZ by Tadeáš Dohňanský
Written in PL by Urszula Jabłońska

Uenské pandy

Od té doby, co se narodily děti, nebo možná od chvíle, co jsem se zaregistrovala na sociální sítě, anebo možná od chvíle, co mě práce nutila komunikovat jasně a vstřícně – prostě odvolávat se na známé věci, a ne si je vymýšlet – jsem svůj čas dělila na opravdový čas, tedy ten, který jsem mohla vyprávět ve svém opravdovém jazyce, a falešný čas, tedy ten, v němž jsem se musela vyjadřovat v rámci kategorií, daných rejstříků anebo napodobováním postojů. Četla jsem v románech o houževnatých a rozhodných mužích, kteří vstávají ve čtyři hodiny ráno, sprchují se studenou vodou a v šest už projíždějí ...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Arianna Giorgia Bonazzi

Portrét

Dům měl dubové dveře a majestátní průčelí a nebyly na něm cedulky se jmény. Chvíli trvalo, než David sešel dolů, a tak jsem se rozhlédla po ulici. Byla klidná a honosná. Nedalo se to srovnat se čtvrtí u vody, kde jsme se Sam bydlely. Balancovala jsem mezi zasněností a mrzutostí, jako často, když jsem se setkala s něčím, co jsem si nemohla dovolit. Otevřel dveře a usmál se na mě. Měl rozepnutou košili. Vyšla jsem za ním po schodech a znovu mě zahalila jeho vůně: oříšky a terpentýn. V ateliéru byl stejný nepořádek jako minule, ale jako by se v něm rozjasnilo, i když nevím, jestli to bylo ...
Translated from NL to CZ by Veronika Horáčková
Written in NL by Hannah Roels

Hučení

Ve vlaku, v poslední části cesty, zahlédl skrz umaštěné okno lem oblohy. Zvedl se, aby se podíval i z druhé strany vagónu a přistoupil ke spícímu muži s obličejem schovaným za závěsem a s pravou rukou pevně svírající malý cestovní kufřík, který měl položený na vedlejším sedadle. Ano, i z jeho okna bylo vidět to samé. Kompaktní indigová přikrývka rovnoběžná s rozlehlým polem plným suchých chomáčů. A na jejím okraji visel jako vzdálené moře mezi nebem a zemí průzračně modrý pruh. Někde nad indigovou přikrývkou bylo slunce. Když se zvedl, najednou ucítil ve vlaku hemžení, lidi nabyli pocit, že ...
Translated from RO to CZ by Tereza Prymak
Written in RO by Lavinia Braniște

Platýs

Splývám s obličejem ponořeným ve vodě a jsem v klidu. Nepřitahuj pozornost, neplýtvej energií. Prostě jen tak buď. Pomalu, velice pomalu vydechuj. Po tvářích mě šimrají bublinky, když kloužou na hladinu. Na poslední chvíli se mi tělo roztřese, břicho se stáhne a donutí ústa k otevření, a v tu chvíli odhodlaně a klidně zvednu hlavu z vody a zhluboka se nadechnu. „72 vteřin!“ nezakřičí nikdo. Tohle je dovednost, která vás v životě nikam neposune. Leda tak blíž k sobě. Sedím na dně bazénu a dívám se nahoru na lidi, co plavou kolem. Špičkami prstů jezdím po hrubých spárách mezi dlaždice...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Nikki Dekker

Evoluce jednoho zubu

Ještě 47 nocí Zubní hygienista mi vyndá háček z úst. „Vidíte?“ zeptá se téměř s hrdostí. Háček pokrývá vrstvička šedavého povlaku. „Tohle je z toho váčku.“ Zvláštní slovo pro díru mezi dásní a poslední stoličkou. Váček zní prostorně, jako něco, kam si můžete schovat klíče, možná i gel na ruce nebo telefon. Jediným obsahem mého váčku jsou rozmělněné zbytky jídla z posledních měsíců. O chviličku později se připojí i zubař, na monitoru počítače ukazuje moji čelist. Zub moudrosti vpravo dole se položil, jeho kořeny trčí dozadu, vršek tlačí na zadní stoličku. „Proč to dělá?“ ptám se. „To n...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Alma Mathijsen