View Colofon
Original text "Ik wil geen hond zijn" written in NL by Alma Mathijsen,
Other translations
Mentor

Veronika ter Harmsel Havlíková

Proofread

Olga Stehlíková

Published in edition #2 2019-2023

Pes být nechci

Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Alma Mathijsen

UKONČIT SRDCEBOL, naťukám. Musí to hned přestat. Vidím příběhy lidí, nechci žádné příběhy, chci řešení, žádný soucit. TRANSFORMACE, napíšu. Google říká, že transformace se vyskytuje v matematice a v genetice. Vyberu si to druhé, a tím provedu svoji první volbu. Jsem unavená z tohohle těla, které už políbilo příliš mnoho lidí, které už je asi zničené, zacházela jsem s ním bezohledně, příliš nevázaně, pryč s ním a jinak a líp. Genetická transformace. Na obrazovce mi svítí detox. Transformujte se do lepší verze sebe sama. Zavařovací sklenice naplněná oranžovou šťávou tak výrazné barvy, že vypadá chemicky. Vedle leží svazek mrkví, nějaká červenající se jablka a pár borůvek, které se snaží odkutálet. Okamžitě kliknu, 148 euro za 3 dny. To je málo. Chci utratit víc. Chci vymazat všechno, takže radši i všechny peníze.

Na jedné stránce si můžu vytvořit ideální obličej, oční koutky stáhnu dolů, zvětším si uši a tváře udělám baculatější, vůbec to nepomáhá. Pořád vypadám jako žena, která chce zmizet. Myslela jsem si, že pomůže, když budu vypadat víc tak, jak se cítím. Nic nepomáhá, a když nepomáhá nic, praštím do počítače. Slyším, jak se mi tlačítka chvějí pod prsty, sevřu dlaně v pěst a tluču, laptop se mi kymácí pod rukama, s každou ránou vrčí o trochu hlasitěji, přimhouřím oči a mlátím ještě víc, dostávám chuť urvat obrazovku. Zvuk tak pronikavý, že se chytím za uši. Opatrně otevírám oči. Zírá na mě pejsek. Oči má velké a vodnaté, olízne si packu a znovu se na mě podívá.

„Neměj strach,“ povídá pejsek.

Nemám strach.

„Klikni tady,“ řekne.

Posunu kurzor k obálce vpravo od jeho tlapky a kliknu. Pejsek vzrušeně zaštěká, a pak zmizí.

Nabízíme východisko
Všem lidem, kteří už to sami nedokážou
Všem lidem s plačícím srdcem
Všem zlomeným lidem
Cítíte se opuštění?
Táhne vás srdce někam jinam?
Na místo, kam už za ním nemůžete?
Je vaše tělo už jenom skořápkou, která
vás nutí vzpomínat na lepší časy?
Jste hledající jako tisíce jiných?
Už na nic nečekejte
a začněte s transformací ještě dnes.

Hlas zmizí. Nemám ráda, když na mě mluví webové stránky, ale tentokrát jsem to neutnula. Vyplňuji svoji adresu na první balíček, ten je zdarma. Dnes objednáte, zítra doručíme. Chci všechno jinak, nejlépe se spoustou rizik.


Moje generace neotevře, když někdo nečekaně zazvoní. V hlavě si promítám možnosti. O svých přátelích na milion procent vím, že by nikdy nepřišli bez ohlášení, něco takového bychom si vzájemně nikdy neodpustili. S podněty, které v živoucí formě vcházejí do našeho domu, dovnitř lehce vklouzne i záchvat paniky. Jedině. Existuje jediné jedině. Že bys to byl ty. Už to trvá tak dlouho, že musíš přijít s velkým gestem. Zazvonit u dveří by mohlo být velké gesto. Pokud to není teta. Někdo, kdo si ve skutečnosti nedělá velké starosti, ale líbí se mu, když se mi nedaří dobře. Pak může děťátko konečně vzít pod svá křídla. To je to poslední, na co mám náladu. Jsi přece zraněná, ať to bereš, jak chceš. Potichoučku se plížím ke dveřím, protože mám zvonek s kamerou, takový já jsem snob. Můžu je pozorovat, aniž si to uvědomují. Bez vydání sebemenšího zvuku sundám sluchátko z vidlice. Displej s blikáním naskočí. Stojí tam dívka v hnědošedém úboru s kšiltovkou na hlavě.

„Haló?“

Zadržím dech. Mohla mě vidět? Přísahala bych, že ta kamera je jednosměrná. Jenom já můžu vidět, co dělá, ne naopak.

„Mám pro vás balíček.“

Trochu mi poklesnou ramena. Balíček není návštěva. Balíček může být gesto. Stisknu modré tlačítko.

Otevřu dveře. Dívka má přátelský výraz v obličeji, oči stejné barvy jako oděv, dva dolíčky těsně u koutků úst. Je ještě moc mladá, aby se o ní dalo mluvit jako o ženě, odhaduju ji maximálně na devatenáct. I když musím přiznat, že v odhadování věku jsem hrozná.

„Nebude vám vadit, když půjdu na chvíli dovnitř, abych vám všechno vysvětlila?“ Prosviští kolem mě.

„Já jsem Nico.“ Podá mi ruku. Celá nesvá s ní potřesu.

„Naši nemají rádi konvence.“

Taška se jí ztěžka kýve na rameni, černá nylonová věc, která se při každém kroku dotkne její zadnice. Vytáhne šanon a tablet a podrží je ve vzduchu.

„Rádi práci děláme dvojmo,“ řekne se smíchem, důlky se změní v dlouhé čáry přes celé tváře. Teď, když jsou dveře zavřené, si teprve všimnu jejího pachu, je cítit po zvířatech, kalhoty má samý chlup.

„Posadíte se?“ ptám se automaticky. Kávu už dávno nemám, mohla bych jí nabídnout vodu nebo whisky.

„Radši postojím,“ říká, zatímco si napůl sedá na stůl.

„Vždycky začínáme s několika úspěšnými transformacemi.“

Na tabletu mi ukazuje fotku zlatého retrívra v náručí nějaké ženy. Žena se téměř extaticky směje. Nico přejede prstem doprava. Nová fotka nové dvojice. Teď je to muž s knírkem a jack russelem. Ti také vypadají velmi spokojeně.

„Začneme od začátku.“

Ze šanonu vytáhne pár papírů.

„Jsem dost chaotická, neříkejte to mýmu šéfovi. Musím vám změřit krevní tlak. Kolik že je vám let?“

Říkám si, jestli není na špatné adrese.

„Jo, už to tady vidím. Třicet čtyři, tak to v podstatě nemusíme brát krev. Bylo by to lepší, mohli bychom udělat předběžné odhady vaší transformace. Ale nesmíte se pak na ně upínat.“

Když si dívka nesedne, tak si sednu já, z jejích slov se mi točí hlava.

„Oukej, změříme ten tlak? Já to teda nemám ráda, já se obecně nerada dotýkám cizích lidí. Kůže může být hodně jemná, to nesnáším. Vy nejste tak stará, spíš celkem mladá, pardon, takže to bude v pohodě. Kdybyste radši, abych vám nejdřív všechno vysvětlila, tak můžu. Vlastně bych to měla udělat jako první. Už zase až moc mluvím, podle šéfa hodně mluvím. Každopádně, nejdřív to vysvětlím.“

Nico si z tváře odhrne pár pramínků vlasů, z tašky vytáhne krabičku.

„Už víte, kdy chcete začít?“

Z mého pohledu musela vyčíst, že nemám tušení.

„To neva, můžete začít, kdy budete sama chtít. Musím vám jenom říct, že den předtím nesmíte nic jíst. To mi přijde dost na prd, ale dobře, já se taky nebudu transformovat. Začnete teda první pilulkou nalačno, na tu vypijete obsah tohohle sáčku. Máte Sodastream? Chutná to docela hnusně, takže některý lidi to mají radši s bublinkama. Já sama nevím. Já bych to prostě rychle dala na ex, ale to jsem celá já. Některý lidi neumí otevřít hrdlo, umíte to? Tak bych to udělala já.“

Její hlas se ztrácí v pozadí, dívám se na lahvičku, pět průhledných pilulek, kapsle se žlutou tekutinou uvnitř.

„Co se stane, až si vezmu první pilulku?“

„Ještě nic moc, první cyklus se dělá hlavně proto, abychom vaše hodnoty dostali na vyšší úroveň. Vitamíny, antioxidanty, tyhle věci. Ve druhé fázi začneme s rozkladem a pak ve třetí fázi rozbijeme všechno, co jsme předtím budovali. Bude vám hodně zle, předpokládám, že jste to všechno četla, ale mám povinnost vám to znova sdělit. Teď jsem poslušná konzultantka.“

Stiskne rty a pokrčí rameny. Skoro nic jsem nečetla.

„Už to nesmím porovnávat s chemoterapií, ale je to v podstatě totéž. Imunita bum, všechno vyhodíme do povětří, jed do žíly, chemicky žlutej, to všechno se děje u nás, máme pěkný židle, někdy si tam po práci chodím sednout. Každopádně, pak teprve začíná ta pravá jízda, když jste úplně nejoslabenější, těsně předtím ještě máte možnost z toho vyskočit, to ještě můžete zpátky. Pak už je hotovo.“

Posune ke mně papír.

„Můžete to tady podepsat?“

Jsem si dobře vědoma všech rizik.

To je všechno, co potřebuju vidět. Čím více rizika, tím lépe. Velkým zakrouceným písmem se podepíšu pod datum.

„Hustý,“ povídá Nico. „Teď už je to naostro.“

Potřese mi rukou.

„První zásilka je zdarma. Další přinesu za pět dní. Platba se automaticky strhne z účtu, k tomu jste dala svolení. Ve třetí fázi ještě můžete skončit, to vám musím oznámit.“ Je pryč stejně rychle, jako se objevila.

Zavřu za ní dveře a cítím ve svém domě přítomnost pilulek, prášku a brožurky. Spěchám k nim.


Chcete se, stejně jako spousta ostatních, stát psem. Život psa je hravý a plný překvapení. Předvídatelnost dní už vás nebude obtěžovat, ale naopak těšit. Psi vidí svět jinak, dostávají především lásku svého páníčka a přesně o to nám jde. Jsme tu pro lidi, na které se společnost dívá spatra, pro opuštěné, ty, kteří zůstávají ponecháni osudu, pro partnery, kteří ještě chtějí pokračovat. Pro ty, jež jsou stále zamilovaní do toho, kdo je opustil. Pro lidi, kteří zlomené srdce nevidí jako konečnou stanici. Protože to není třeba. Provedeme vás procesem proměny, v každé fázi vás budou doprovázet naši specialisté. Nikdo nemusí přijmout srdcebol jako daný fakt. Na konci vás opět spojíme s vaším milovaným. Jako pes budete moci svého partnera bezmezně milovat: kňučte o pozornost, co hrdlo ráčí, otírejte se o nohy, vyrazte společně do divočiny. Stanete se věrným kumpánem svého miláčka. Nerozlučně a už nikdy bez lásky. Vaše přání je naším posláním.


Na fotografii žena objímá zlatého retrívra, snažím se v psích očích něco zahlédnout. Packy má položené kolem ženina krku, čumák zabořený v jejích vlasech. Listuju dál, písmena se zmenšují.


Sloučení

Téměř 98 procent našich klientů, kteří proměnu úspěšně dokončí, se na konci shledá se svým milovaným. Vás prosíme o trochu trpělivosti, ne všichni milovaní hledají psa nebo ho vůbec chtějí. To většinou sami víte nejlépe. Pracujeme na tom nenápadně. Pokud musíme milovanému injekčně aplikovat sérum, které posílí jeho touhu po psovi, trvá proces déle. Někdy to mohou být měsíce (v ojedinělých případech roky), buďte si toho vědomi. Naštěstí láska nevyprchává tak rychle, takže jenom zatněte zuby a vydržte.

More by Blanka Juranová

Doma

Mlýn, pěšina k řece, studna, koně, krávy a obilí. Děravé kbelíky plné krvavě rudých rajčat, pevně utažené zavařovací sklenice s nakládanou zeleninou na zimu. Úzký proud Severního Doňce, který na sebe navléká všechna pole jako korálky, přitahuje Rusko k Ukrajině, drží mapu pohromadě, jako když můj pradědeček Nikolaj jehlou a nití šije saka. Vítr v plachtách mlýna, komsomolky na návsi. Tancují. Zaháknou si ruce do sebe, vzájemně udržují balanc tak, že svá těla ukloní stranou a dostatečně silně se odrazí od země. Mlýn nevydává téměř žádné zvuky, dřevěná konstrukce občas zapraská. O kousek d...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Lisa Weeda

Platýs

Splývám s obličejem ponořeným ve vodě a jsem v klidu. Nepřitahuj pozornost, neplýtvej energií. Prostě jen tak buď. Pomalu, velice pomalu vydechuj. Po tvářích mě šimrají bublinky, když kloužou na hladinu. Na poslední chvíli se mi tělo roztřese, břicho se stáhne a donutí ústa k otevření, a v tu chvíli odhodlaně a klidně zvednu hlavu z vody a zhluboka se nadechnu. „72 vteřin!“ nezakřičí nikdo. Tohle je dovednost, která vás v životě nikam neposune. Leda tak blíž k sobě. Sedím na dně bazénu a dívám se nahoru na lidi, co plavou kolem. Špičkami prstů jezdím po hrubých spárách mezi dlaždice...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Nikki Dekker

Usazenina

Hele, než se vytvoří taková usazenina na sprchový hlavici, celkem to trvá. Teď když tady napůl na chodbě, napůl přes schody visím se sprchovou hadicí kolem krku, říkám si: kdyby kámoši viděli moji koupelnu, došlo by jim to. Kdyby každej jednou jedinkrát vyšel nahoru, tak jako Emma to odpoledne, podíval se na tu hlavici, otevřel a zavřel kohoutek, kouknul se na skleněnou stěnu potaženou vodním kamenem, všimnul si zbytků mýho v rychlosti oholenýho strniště v umyvadle, tak by mu docvaklo: ten kluk je úplně v hajzlu, musíme ho zachránit. Koupelna mohla rozhodnout, ale hele, samozřejmě existovaly i...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Lisa Weeda

Jak vycpat tělo

Pod naší kůží se ukrývají celé světy. Tedy pokud se dá věřit ilustracím. Někdy si nejsem jistá. Chytám se za klíční kost. Když pokrčíš ramena, vysune se ven. Dělám to často. Klíční kost je pevná kůstka, ale tenká. Mohla bych si ji klidně zlomit. Možná ne holýma rukama, ale když do ní praštím něčím těžkým, třeba tou masivní kamennou soškou, tak určitě ano. K tomu, aby se člověk rozpadl, stačí málo. Stačí se jednou zakuckat, a je to. Kde končí ty drobečky, které skočí do špatného otvoru? Za mandlemi, které se mi houpou vzadu v puse, nic nevidím. Ležím na pohovce, notebook mě hřeje na břiše, vla...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Nikki Dekker

Evoluce jednoho zubu

Ještě 47 nocí Zubní hygienista mi vyndá háček z úst. „Vidíte?“ zeptá se téměř s hrdostí. Háček pokrývá vrstvička šedavého povlaku. „Tohle je z toho váčku.“ Zvláštní slovo pro díru mezi dásní a poslední stoličkou. Váček zní prostorně, jako něco, kam si můžete schovat klíče, možná i gel na ruce nebo telefon. Jediným obsahem mého váčku jsou rozmělněné zbytky jídla z posledních měsíců. O chviličku později se připojí i zubař, na monitoru počítače ukazuje moji čelist. Zub moudrosti vpravo dole se položil, jeho kořeny trčí dozadu, vršek tlačí na zadní stoličku. „Proč to dělá?“ ptám se. „To n...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Alma Mathijsen
More in CZ

Ostrov

Dodnes nevím, co jsem vlastně na ostrovech hledala. Vím jen, co jsem nechala za sebou. Zemi, která mi dala pas. Ženu, která mi dala život. Věci, které si člověk mohl koupit za peníze. Svět, který jsem nedokázala změnit. Voda v moři byla teplá. Vlny po večerech zářily světélkujícím planktonem. Po letech na cestách se mi pletly přístavy v palmových hájích, ve kterých jsem nastupovala na další lodě. Pletly se mi názvy ostrovů, které začínaly na koh a nusa. Pletly se mi tmavé oči a barevné šaty jiných pasažérů. Cestou jsem ale občas potkávala osoby, které hledaly – stejně jako já. Příliš jsme sp...
Translated from PL to CZ by Tadeáš Dohňanský
Written in PL by Urszula Jabłońska

Drobná odchylka

Den začíná dřív, než bych si byla myslela. Nařídila jsem si budík na 5:56, a to z více důvodů. Chtěla jsem mít čas na ranní meditaci, a zároveň mít půl hodiny na to, aby mi před kávou zabraly prášky na štítnou žlázu, a potom abych se pustila do série cviků na spalování tuků a zpevňování svalů, s výhradním použitím vlastní váhy, aniž bych mezitím zapomněla zapnout bojler, protože ohřátí vody trvá přibližně čtyři hodiny, což mi nechává dost času, abych dokončila i sekvenci jógy na vysvobození srdce, aniž bych se vystavila riziku, že vytopím byt, protože termostat na bojleru už je rozbitý, voda ...
Translated from RO to CZ by Tereza Prymak
Written in RO by Cristina Vremes

Jak vycpat tělo

Pod naší kůží se ukrývají celé světy. Tedy pokud se dá věřit ilustracím. Někdy si nejsem jistá. Chytám se za klíční kost. Když pokrčíš ramena, vysune se ven. Dělám to často. Klíční kost je pevná kůstka, ale tenká. Mohla bych si ji klidně zlomit. Možná ne holýma rukama, ale když do ní praštím něčím těžkým, třeba tou masivní kamennou soškou, tak určitě ano. K tomu, aby se člověk rozpadl, stačí málo. Stačí se jednou zakuckat, a je to. Kde končí ty drobečky, které skočí do špatného otvoru? Za mandlemi, které se mi houpou vzadu v puse, nic nevidím. Ležím na pohovce, notebook mě hřeje na břiše, vla...
Translated from NL to CZ by Blanka Juranová
Written in NL by Nikki Dekker

Vězňův slovník

Vězňův slovník obsahuje hlasy a příběhy mužů zavřených v turínské věznici Nápravné zařízení Lorusso a Cutugno, konkrétně v sekci V pavilónu C, určené „chráněným vězňům“. Kniha vznikla v rámci spisovatelské dílny, která probíhala uvnitř a trvala dva roky. Všichni víme, co znamená „domov“, „zima“, „láska“, jejich význam je absolutní. Ale ve vězení se význam slov mění a tato změna se rodí z prostoru: uvnitř existuje pouze tam uvnitř a slova se stávají pravěkými. Jako by se zastavila v prapůvodním čase. A právě v těchto sdílených slovech spočívá síla: slova, která jsou venku běžná, se ve vězení s...
Translated from IT to CZ by Monika Štefková
Written in IT by Sara Micello

Sonia se hlásí

Tady jsou lidi strašně podezíraví. Ale ona neví, jestli by ji jinde přivítali s otevřenou náručí. Lidi z jeho strany. Ti z druhého tábora. Nezná ve svém okolí žádné páry v pokročilém věku, kde by ti dva byli přáteli, a ne nepřáteli, i když spolu zůstanou na věky. Někde možná jsou i takoví, kteří zůstanou přáteli po celý život a ještě dál, ale je jich málo, mají ohromné štěstí a velice dobře se přede všemi schovávají, takže když se jako mladý člověk rozhlédneš kolem sebe, získáš téměř jistotu, že ti ten, co je po tvém boku, nakonec začne pít krev. No a když se ti dva rozejdou a zůstanou p...
Translated from RO to CZ by Tereza Prymak
Written in RO by Lavinia Braniște

V té vesnici žijeme odpradávna

Vyměnily jsme kůži. Říkám svému odrazu na hladině vody zadržené v kašně. Z vesnice zmizely krávy, takže napajedlo zůstalo jen nám stejně jako téměř všechno kolem. Nám a přitom nikomu. Dědictví těch, které vytrvají a zůstanou. Dcera se zbytky bahna a listím ve vlasech se ke mně přimkne jako opička. Kočárek už dávno nevozíme – na kamenných cestách se ničí a moje svaly si už zvykly na její tíhu i křivky a nabývají nových, atletických, nevídaných obrysů. Už nejsem ta hubená ženská. Jsem korba. Je sobota ráno a my se právě vrátily z výpravy, pátraly jsme podél struh v našem kraji po léčivých rostl...
Translated from ES to CZ by Martina Kutková
Written in ES by Aixa De la Cruz Regúlez