šli jsme si vsadit do codere na rohu měli jsme málo peněz zbývaly nám čtyři éčka půlku jsme dali za ruletu a prohráli vyšli jsme ven zakouřili jsme si a řekli si druhou půlku vsadíme na utkání betis – rayo gól oba jsme šli dovnitř a koukli se na obrazovku několik chrtů pronásledovalo zajíce ale byla to atrapa možná že to chrti nevěděli možná že dělali hloupý 
nezjistili jsme to ale sázku jsme vyhráli dali jsme to do rulety vyhráli jednou tolik vyšli jsme na ulici namířili si to do obchodu flaška nestea v lednici byla tak vychlazená že se zvenku rosila a čaj uvnitř byl samý led pod trikem nám po zádech stékala kapka potu níž a níž všechny kapky (na nestea i na našich zádech) zmizely naráz ale ani jsme si toho nevšimli když jsme vyšli na ulici koupili jsme sáčky za búra schovali je do ponožek sedli jsme si na obrubník kamínky se nám zarazily do stehen do chlupů na stehnech spočítali jsme peníze ještě nám něco zbývalo někdo řekl kluci co budeme dělat přemýšleli jsme vyndali z ponožek sáčky za búra schovali je do roští někdo řekl chci si zahrát tekken chci si zahrát fifu chci si zahrát age přijeli policajti 
řekli všechno z kapes my na to pane policajt nic nemáme odjeli vyndali jsme sáčky za búra z roští dojeli je a vyhodili poslední denní paprsek letěl ze slunce na zem osm minut a pak se setmělo někdo řekl jdem na pouť zajezdíme si na autodromu někdo řekl no tak jdem už dlouho jsme nebyli mysleli jsme si že být tam pečený vařený nelíbilo by se nám to tolik mysleli jsme si přání je jako kytka musíš vědět kolik potřebuje vody koupili jsme si lístky vlezli do autíček zvedli jsme hlavu a koukali na neonová světla mluvili jsme ale hudba hrála tak nahlas že jsme neslyšeli vlastního slova a neslyšeli jsme ani hlasy ve své hlavě které říkaly štěstí je jako smrt musíš se s ním smířit spočítali jsme peníze už nám nezbylo nic měli jsme hlad a měli jsme žízeň zpátky domů jsme museli dojít šli jsme s rukama v kapsách někdo řekl nejlepší dneska bylo když jsme si vsadili a vyhráli a někdo řekl nejlepší dneska bylo když jsem se necítil sám a někdo řekl nejlepší dneska bylo když zmizli poldové a někdo řekl nejlepší dneska bylo když někdo řekl v kolik se dnes uvidíme (…) když ti umřel táta už jsme se spoustu let nevídali ale letěl jsem musel přesedat a pak jel taxíkem abych tě navštívil v jiném městě než kde jsme spolu vyrůstali některé ulice mi připomínaly jiné stejně tak budovy a lavičky v parcích nezeptal jsem se tě na co táta umřel asi něco se srdcem ani jsem se nezeptal kolik mu bylo ale šedesáti se nedožil a pak vidíš tvůj pes šestnáct let a 
pořád žil i když byl slepý a čůral doma ale to nebylo nic nového protože se doma počůral vždycky pak přijeli ostatní a po spoustě let jsme byli všichni spolu a šli jsme na párty chtělo se mi brečet i když to nebyl můj táta kdo umřel ale došlo mi že nemá cenu brečet protože jsme byli všichni spolu a já jsem letěl a přesedal a jel taxíkem před spaním jsem vypil čtyři sklenice vody a potom si nalil další ale nemohl jsem to dopít a nechal jsem ji na nočním stolku
(…)
konečky prstů jsem přejížděl po zrnité zdi svého pokoje říkal jsem si: líbilo by se mi kdyby zdi byly hladké kdyby byly čerstvě vymalované říkal jsem si: dnes v noci budu brečet dokud neusnu říkal jsem si že vyjdu na balkon udělal jsem to a koukal na cihlový činžák stejný jako je ten můj cihly jsou boží vydrží víc než kámen i lidské tělo viděl jsem antény a bedny 
klimatizací viděl jsem kytky a ostatní lidi na svých balkonech a viděl jsem kluka zvonit u vchodu a viděl jsem jiného scházet ke vchodovým dveřím viděl jsem jak si plácají a loučí se a viděl jsem dalšího kluka se zidanem vytetovaným na levém stehně jít uprostřed ulice a nepozdravil jsem ho i když jsem ho znal a viděl jsem dalšího kluka jak se středem ulice prohání na bruslích a když jsem ho pozdravil podíval se nahoru zamžoural a jak mě zahlédl otevřel oči a taky pusu aby se usmál a potom jel ulicí dolů a jak tak jel ulicí dolů podíval jsem se na lokál na rohu a došlo mi že na něm visí oznámení o stěhování vzpomněl jsem si že předtím tam bylo kadeřnictví že předtím tam byla videopůjčovna že předtím tam jedna paní prodávala pečivo že co tam bylo předtím už nevím protože jsem se ještě nenarodil a když začalo zapadat slunce změnily se barvy a hůř se popisovaly jako když chceš pojmenovat strom ale neznáš názvy stromů jako když chceš pojmenovat kytku ale neznáš jména kytek nevadí že je neznáš stačí že víš že tam ještě dlouho budou stejně jako je to u cihel a když slunce zmizelo šel jsem k někomu domů protože měl rodiče na dovolené a protože bydlel jenom několik ulic ode mě ale v jiném cihlovém činžáku stejném jako je ten můj a tak jsme hráli pes šestku hráli jsme inter chelsea 2 hodiny a barca milán 3 hodiny pak jsme stáhli hudbu přes torrenty a pustili písničky na youtube pak jsem si prohlížel plakát al pacina ze scarface chtěl jsem aby visel na zdi mého pokoje ale taky se mi líbil na té naproti tam jsem si ho mohl prohlížet když jsem byl na návštěvě pak jsem šel zpátky domů a říkal jsem si: chtěl bych jet busem ale byl jsem švorc a říkal jsem si: chtěl bych nastoupit do autobusu a nevědět kde vystoupím cestou vidět kluky jak se přitahují na tyčích a napínají se jim svaly zrovna když autobus vjíždí do ulice a přemýšlel jsem nad tím ale byl jsem švorc a byla noc doma jsem si pustil televizi ale nic nedávali a říkal jsem si: vím že na tomhle světě je toho víc než co jsem viděl víc než lokál na rohu víc než domov kamarádů víc než místo kde tě vyklopí autobus víc než budovy a továrny víc než prázdné parcely vím že je 
toho víc mnohem víc vím že existuji jiné světy vím že je nepoznám vím že mám ze všeho strach chodby svého domu znám proto nerozsvěcuju a lehnu do postele po tmě vím že jsem smutnější když jsem sám protože vím že před lidmi bys neměl vypadat smutně tohle všechno vím stejně jako vím že smutek který cítím někde mezi krkem a břichem přetrvá roky přežije cihly navržené k přežití lidí protože až umřu můj smutek se přemění na energii a bude se moct přesouvat po světě přemění se na energii která se bude moct pohybovat nahoru a dolů a dopředu a dozadu která bude moct vstoupit do hrudi jakémukoli dalšímu klukovi z jakéhokoli dalšího kouta planety a až život na zemi skončí a nezbyde po něm ani známka bude se pohybovat nekonečným vesmírem na důkaz toho že i když nebyl nutný jo byl nevyhnutelný 
(…) 
na pláži jsme si dali ručníky k sobě ale vy jste zůstali stranou věř mi nevadilo mi to opřel ses jí hlavou o nohy a ona ti dala pusu na pusu na takovou vzdálenost musí nosní dírky vypadat strašně velké musí být vidět všechny skvrny a chlupy které jde ocenit jen zblízka projela ti prsty ve vlasech jako by se prohrabovala v písku věř mi nevadilo mi to když šli ostatní plavat a já zůstal na svém ručníku měl jsem zábavu pozoroval jsem nebe a viděl oranžové mraky kéž by zapršelo pomyslel jsem si podíval se na moře a poslouchal skřeky racků podíval jsem se na písek a prohrábl ho prsty jako by to byly tvoje vlasy našel jsem mořské sklo a načervenalé mušle rád bych se vykoupal ale už byli moc daleko věř mi nevadilo mi to ani neumím tak dobře plavat když se ostatní vrátili neposlouchal jsem co říkají (jsme jako ty kytky co rostou v písku) (všechno je o rozmnožování) (o přežití) (tomu těžko porozumíš jestli jsi ještě s nikým nespal) (jestli nechápeš jak jsou důležité sliny) v noci jsem cítil jak celý hořím řekl jsem si: celé léto budu sám a v září si najdu práci v zahraničí když jste šli do postele představoval jsem si vás spolu předpokládám že vaše těla byla taky rozpálená od slunce pomyslel jsem si že ti dává francouzáka myslel jsem si že nikdo jiný neslyší co si říkáte a že potmě nejsou vidět tyhle chlupy ani skvrny ani si nikdo nevšimne že máš delší řasy než ona taky jsem si myslel že bych chtěl líp plavat a necítit jak srdce občas pokryje zvláštní plíseň jako poslední pomeranč v míse 
(…) 
jednoho dne někdo řekl vezmu tuhle hlínu a udělám z ní cihlu potom další potom další potom je spojím potom postavím dům pak přišlo všechno ostatní: budovy města a města okolo těch měst v těchhle budovách těch měst okolo těch měst žijí lidé kteří se den za dnem vyklánějí do dvora a věší prádlo stejně tak pečlivě jako předtím jejich mámy koukají do nebe a říkají si kéž by připluly mraky kéž by zapršelo a déšť smyl všechnu špínu oprýskal vrstvy a vrstvy barvy ze 
zdí smetl několik dní stará zaschlá psí hovna odplavil stromy a větve auta a motorky déšť který neustane a který promění ulice v řeky který bude postupně po částech odnášet budovy a asfalt metr po metru déšť který skoncuje s vedrem a potom co skoncuje s vedrem s budovami s auty se stromy s motorkami a s lampami ať zeslábne dovolí nám vyjít ven naostro a pozorovat nebe s rozpřaženýma rukama a tvrdým pérem déšť který nám omyje kůži už napořád to by byl náš sen: prázdný svět svět který tě už nedonutí trpět ale když se nad tím zamyslíš tenhle svět taky nemůže jenže tenhle svět který začal jednou cihlou tenhle svět tě mohl připravit o možnost najít krásu proto jsme na tomhle světě kde je tolik krásných věcí které nejsme schopni najít museli najít útočiště ve všem zlém a chorém a proto teď musíme najít krásu tam kde ji do teď nikdo neviděl